Читать онлайн книгу "Bratrská Přísaha"

BratrskГЎ PЕ™Г­saha
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #14
ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN mГЎ vЕЎechny rysy potЕ™ebnГ© pro jasnГЅ ГєspД›ch: hlavnГ­ i vedlejЕЎГ­ pЕ™Г­bД›h, zГЎhadnГЎ atmosfГ©ra, stateДЌnГ­ rytГ­Е™i a rozkvГ©tajГ­cГ­ vztahy, kterГ© zacelujГ­ rГЎny na zlomenГЅch srdcГ­ch, a dГЎle takГ© podvod ДЌi zrada. Slibuje dlouhГ© hodiny zГЎbavy a jistД› uspokojГ­ vЕЎechny vД›kovГ© kategorie. DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch u vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ fantasy literatury. Books and Movie Reviews, Roberto Mattos V knize BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (ДЊARODДљJUV PRSTEN - kniha ДЌ. 14), se Thorgrin a jeho bratЕ™i ve zbrani vynoЕ™ujГ­ ze ZemД› mrtvГЅch a vГ­ce neЕѕ kdykoliv pЕ™edtГ­m jsou odhodlГЎni najГ­t Guwayna. MusejГ­ se plavit po nebezpeДЌnГ©m moЕ™i, kterГ© je zavede na mГ­sta, o kterГЅch se jim dЕ™Г­ve ani nesnilo. PokaЕѕdГ©, kdyЕѕ se Guwaynovi pЕ™iblГ­ЕѕГ­, musГ­ ДЌelit novГЅm pЕ™ekГЎЕѕkГЎm. KaЕѕdГЎ z nich pЕ™itom plnД› provД›Е™Г­ jejich schopnosti. Aby proЕЎli, budou muset pouЕѕГ­t vЕЎechno, co se bД›hem svГ©ho vГЅcviku nauДЌili a pЕ™edevЕЎГ­m budou nuceni stГЎt pЕ™i sobД› a vzГЎjemnД› si krГЅt zГЎda. Darius povstane proti ImpГ©riu. NebojГЎcnД› vede svou stГЎle se zvД›tЕЎujГ­cГ­ armГЎdu a osvobozuje jednu otrockou vesnici za druhou. ДЊelГ­ opevnД›nГЅm mД›stЕЇm, armГЎdГЎm poДЌetnД› nД›kolikanГЎsobnД› pЕ™evyЕЎujicГ­ tu jeho. MusГ­ sebrat veЕЎkerГЅ svЕЇj dЕЇvtip, sГ­lu, kurГЎЕѕ i odhodlГЎnГ­ zЕЇstat naЕѕivu a nakonec zvГ­tД›zit, tЕ™eba i za cenu vlastnГ­ho Еѕivota. Gwendolyn nemГЎ jinou moЕѕnost neЕѕ vГ©st svЕЇj lid do VelkГ© pustiny a stГЎle hloubД›ji a hloubД›ji na ГєzemГ­ ImpГ©ria pЕ™i jejich pГЎtrГЎnГ­ po legendГЎrnГ­m DruhГ©m Prstenu - poslednГ­ nadД›jГ­ jejГ­ho lidu a nejspГ­ЕЎe Dareia. Po cestД› se setkГЎ se straЕЎlivГЅmi monstry, nehostinnГЅmi kraji a dokonce rozkolu mezi jejГ­mi vlastnГ­mi lidmi, kterГЅ se jГ­ moЕѕnГЎ jiЕѕ nepodaЕ™Г­ zaЕѕehnat. Erec s Alistair se plavГ­ do ImpГ©ria, aby zachrГЎnili svЕЇj nГЎrod. Po cestД› narazГ­ na skrytГ© souostrovГ­ a rozhodnou se postavit armГЎdu, i kdyЕѕ to znamenГЎ najmout ЕѕoldnГ©Е™e pochybnГ© povД›sti. Godfrey se ocitne ve mД›stД› Volusia a s jeho plГЎny to potom jde jen a pouze z kopce. Je zatДЌen a odsouzen k popravД›. TeДЏ uЕѕ ani on nevidГ­ ЕѕГЎdnou nadД›ji. Volusia se rozhodne uzavЕ™Г­t pakt s temnou magГ­i a od tГ© chvГ­le mГ­Е™Г­ jejГ­ cesta uЕѕ jenom vzhЕЇru. PostupnД› likviduje vЕЎechny, kdo se jГ­ stavД›jГ­ do cesty. SilnД›jЕЎГ­ neЕѕ kdykoliv pЕ™edtГ­m stoupГЎ krok za krokem po schodech vedoucГ­ch k imperiГЎlnГ­mu Kapitolu. Nakonec stojГ­ proti celГ© imperiГЎlnГ­ armГЎdД›, kterГЎ poДЌetnД› pЕ™evyЕЎuje dokonce i tu jejГ­. Schyluje se k obrovskГ© bitvД›. Najde Thorgrin Guwayna? PodaЕ™Г­ se Gwendolyn dovГ©st svЕЇj lid do bezpeДЌГ­? Unikne Godfrey z vД›zenГ­? Dostanou se Erec s Alistair do ImpГ©ria? Stane se Volusia dalЕЎГ­ cГ­saЕ™ovnou a dovede Darius svГ© lidi k vГ­tД›zstvГ­? DГ­ky promyЕЎlenГ©mu budovГЎnГ­ fantasy svД›ta a charakteristikГЎm postav je BRATSKГЃ PЕ?ГЌSAHA epickГЅm pЕ™Г­bД›hem o pЕ™ГЎtelstvГ­ a lГЎsce, rivalitД› a spoluprГЎci, o rytГ­Е™Г­ch a dracГ­ch, intrikГЎch a politickГЅch machinacГ­ch, o dospГ­vГЎnГ­, o zlomenГЅch srdcГ­ch, o podvodu, ambicГ­ch a zradД›. To vЕЎe je zasazeno do dЕЇkladnД› promyЕЎlenГ©ho fiktivnГ­ho fantasy svД›ta. Je to pЕ™Г­bД›h o cti a odvaze, o osudu a pЕ™edurДЌenГ­, a takГ© o magii. Je to fantasy, jeЕѕ nГЎs pЕ™ivede do svД›ta, na kterГЅ uЕѕ potom nikdy nezapomeneme, a kterГ© oslovГ­ ДЌtenГЎЕ™e obou pohlavГ­ a kaЕѕdГ©ho vД›ku. Velmi ДЌtivГЎ fantasy, kterГЎ ДЌtenГЎЕ™e bavГ­ zГЎhadnГЅm a zajГ­mavГЅm dД›jem… Kniha je pro vЕЎechny, kteЕ™Г­ hledajГ­ dobrodruЕѕnГ© pЕ™Г­bД›hy z fantastickГ©ho svД›ta. HlavnГ­ postava Thor bД›hem jejГ­ho dД›je prochГЎzГ­ vlastnГ­m vГЅvojem od snГ­lkovskГ©ho chlapce a postupnД› se stГЎvГЎ mladГЅm muЕѕe, kterГЅ je hrou osudu nucen ДЌelit extrГ©mnД› nebezpeДЌnГЅm situacГ­m. Je to poДЌГЎtek nД›ДЌeho, co mГЎ ambice stГЎt se oblГ­benou fantasy sГЎgou pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e. Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)







BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA



(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA ČTRNÁCTÁ)



MORGAN RICE



(PЕ?ELOЕЅIL TOMГЃЕ  SLAVГЌK)


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ prozatГ­m 11 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“Zajímavá epická fantasy.”

—Kirkus Reviews



“Máme zde začátek něčeho pozoruhodného.”

--San Francisco Book Review



“Je to nabité akcí …. Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”

--Publishers Weekly



“Oduševnělá fantasy ….Jedná se o pouhý začátek toho, co se slibuje stát epickou ságou pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ.3)

ZROZENГЌ UDATNOSTI (Kniha ДЌ.4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ.5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)













PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!


Copyright В© 2014 Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

ObГЎlka Razzomgame pouЕѕito v licenci Shutterstock.com.








OBSAH



KAPITOLA PRVNГЌ (#u4830ed3f-3291-54cc-82c0-580ab743ad3e)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u0c51289e-c622-585f-9e0f-ba436470250c)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#ufe51da90-2102-50b5-a723-f42d35b0e4dd)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u206b5ea5-b4ca-553e-bd66-dcddd3a76ec8)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#u8610a37a-00d7-5da3-8654-91e37a14d4f4)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#u20572b3c-f000-5096-9962-292cff571175)

KAPITOLA SEDMГЃ (#u7f309466-8069-55d1-a5d3-f551ffdb80df)

KAPITOLA OSMГЃ (#ue7f84434-4575-5200-b58a-56c0fb202f5e)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#ua463de5a-3f4e-56b2-9858-ea5cb0d66b7c)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#uc0eda70b-aa9b-527c-a696-d163722c147a)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Darius pohlГ©dl na zkrvavenou dГЅku, kterou svГ­ral v ruce, na mrtvГ©ho imperiГЎlnГ­ho velitele, kterГЅ mu leЕѕel u nohou, a pЕ™emГЅЕЎlel o tom, co zrovna udД›lal. RozhlГ©dl se a svД›t kolem jako by se zpomalil. Sledoval udivenГ© a ЕЎokovanГ© tvГЎЕ™e vojГЎkЕЇ imperiГЎlnГ­ armГЎdy, kteЕ™Г­ stali pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­m. Stovky muЕѕЕЇ tГЎhnoucГ­ se kam aЕѕ oko dohlГ©dlo. SkuteДЌnГЅch muЕѕЕЇ, vГЎleДЌnГ­kЕЇ se skuteДЌnГЅm brnД›nГ­m a skuteДЌnГЅmi zbranД›mi. Byla jich mraДЌna a vЕЎichni sedД›li na zertГЎch. MuЕѕi, kteЕ™Г­ nikdy nepoznali porГЎЕѕku.

Jak Darius vД›dД›l, za nГ­m stГЎlo jeho nД›kolik set otrhanГЅch vesniДЌanЕЇ. MuЕѕЕЇ a Еѕen bez oceli, bez brnД›nГ­. ZЕЇstali sami a mД›li ДЌelit skvД›le vycviДЌenГ© armГЎdД›. ЕЅГЎdali ho, aby se vzdal, aby pЕ™ijal potupnou porГЎЕѕku. NechtД›li vГЎlku, ve kterГ© nemohli zvГ­tД›zit. NechtД›li jГ­t na jistou smrt. A Darius jim skuteДЌnД› chtД›l vyhovД›t.

Hluboko uvnitЕ™ ale vД›dД›l, Еѕe to nemЕЇЕѕe udД›lat. Jeho ruce jako by konaly nezГЎvisle na jeho vЕЇli. NД›co se v nД›m vzedmulo a on se nedokГЎzal ovlГЎdnout. VД›dД›l, Еѕe by nemohl nic dД›lat, ani kdyby chtД›l. Bylo to nД›co, co vyvД›ralo z hloubi jeho duЕЎe. Z ДЌГЎsti, kterou se snaЕѕil celГЅ Еѕivot potlaДЌit. Z ДЌГЎsti, kterГЎ ЕѕГ­znila po svobodД› stejnД›, jako ДЌlovД›k na pouЕЎti ЕѕГ­znГ­ po vodД›.

Darius pЕ™ejel pohledem mnoЕѕstvГ­ tvГЎЕ™Г­ a nikdy se necГ­til osamД›leji. SouДЌasnД› se ale nikdy necГ­til volnД›jЕЎГ­. SvД›t kolem se zatoДЌil. PЕ™ipadal si, jako by se dГ­val shora sГЎm na sebe. VЕЎechno se mu zdГЎlo neskuteДЌnГ©. VД›dД›l, Еѕe tohle je jeden ze zlomovГЅch okamЕѕikЕЇ jeho Еѕivota. VД›dД›l, Еѕe to je chvГ­le, kterГЎ vЕЎechno zmД›nГ­.

Darius necГ­til lГ­tost. ShlГ©dl na mrtvГ©ho imperiГЎlnГ­ho velitele, na muЕѕe, kterГЅ by pЕ™ipravil Loti o Еѕivot, kdyby mohl. MuЕѕe, kterГЅ by je vЕЎechny pЕ™ipravil o Еѕivot. MuЕѕe, kterГЅ by je mrzaДЌil a tГЅral. PocГ­til pЕ™i tom zvlГЎЕЎtnГ­ zadostiuДЌinД›nГ­. SouДЌasnД› se cГ­til povznesenД›. Konec koncЕЇ, imperiГЎlnГ­ dЕЇstojnГ­k byl mrtev. A to znamenalo, Еѕe stejnД› tak mЕЇЕѕe umЕ™Г­t i jakГЅkoli jinГЅ imperiГЎlnГ­ vojГЎk. AЕҐ uЕѕ je zakut v jakkoli skvД›lГ©m brnД›nГ­ a ozbrojen jakkoli skvД›lГЅmi zbranД›mi, krvГЎcГ­ stejnД› jako jakГЅkoli jinГЅ ДЌlovД›k. ЕЅГЎdnГЅ vojГЎk nenГ­ neporazitelnГЅ.

Darius cГ­til pЕ™Г­val sГ­ly a vyrazil do akce dЕ™Г­v, neЕѕ stihl kdokoli jinГЅ zareagovat. NД›kolik stop od nД›j stГЎla malГЎ skupinka imperiГЎlnГ­ch dЕЇstojnГ­kЕЇ, kterГЎ dД›lala doprovod jejich veliteli a teДЏ jen ЕЎokovanД› zГ­rala. OДЌividnД› nikdo z dЕЇstojnГ­kЕЇ neДЌekal nic jinГ©ho neЕѕ okamЕѕitou kapitulaci. Nikdy nepЕ™edpoklГЎdali, Еѕe by jejich velitele mohl nД›kdo napadnout.

Darius vyuЕѕil momentu pЕ™ekvapenГ­. Vrhl se kupЕ™edu, dГЅkou, kterou stГЎle svГ­ral v ruce, ЕҐal po krku jednoho z dЕЇstojnГ­kЕЇ, pak se prudce obrГЎtil a plynulГЅm pohybem sekl po dalЕЎГ­m.

Ti dva na nД›j jen zГ­rali ЕЎiroce rozevЕ™enГЅma oДЌima, jako by nemohli uvД›Е™it tomu, Еѕe se jim nД›co takovГ©ho mohlo stГЎt. Krev jim tryskala z krku a souДЌasnД› s krvГ­ z nich vyprchГЎval i Еѕivot. NejdЕ™Г­v padli na kolena a pak se zhroutili k zemi mrtvГ­.

Darius se připravil na protiútok. Kvůli svému statečnému výpadu se dostal do nevýhodné pozice a jeden z důstojníků se rozhodl na něj zaútočit. Sekl po něm ocelovým mečem a mířil při tom na Dariovu hlavu. Ten si v tu chvíli přál, aby měl zbroj, štít, meč – cokoli, čím by mohl odrazit útok. Nic z toho ale neměl, dostal se do nevýhodné pozice a teď, jak věděl, bude muset nést následky svých činů. Alespoň ale zemře jako svobodný člověk.

Vzduch proЕ™Г­zlo nГЎhle zaЕ™inДЌenГ­, a kdyЕѕ se Darius podГ­val, co se dД›je, vidД›l, Еѕe vedle nД›j stojГ­ Raj. Zablokoval Гєtok mГ­Е™Г­cГ­ na Daria meДЌem. KdyЕѕ se Darius lГ©pe podГ­val, uvД›domil si, Еѕe Raj sebral meДЌ mrtvГ©ho vojГЎka a pЕ™ispД›chal mu na pomoc. V poslednГ­ chvГ­li mu tak zachrГЎnil Еѕivot.

Ozvalo se dalЕЎГ­ zaЕ™inДЌenГ­, a kdyЕѕ se Darius ohlГ©dl, vidД›l Desmonda, jak zablokoval dalЕЎГ­ vГЅpad, kterГЅ ho mД›l zabГ­t. Raj a Desmond spД›chali kupЕ™edu a dorГЎЕѕeli svГЅmi meДЌi na ГєtoДЌnГ­ky, kteЕ™Г­ neДЌekali, Еѕe se jim nД›kdo postavГ­ na odpor. Oba mladГ­ muЕѕi sekali meДЌi jako zbД›silГ­. Vzduch proЕ™ezГЎvalo stГЎle ДЌastД›jЕЎГ­ tЕ™eskГЎnГ­ oceli, jak se jejich meДЌe stЕ™etГЎvaly s meДЌi vojГЎkЕЇ. TlaДЌili imperiГЎlnГ­ vojГЎky zpД›t a zasazovali jim smrtelnГ© rГЎny dЕ™Г­v, neЕѕ se stihli skuteДЌnД› brГЎnit.

Dva imperiГЎlnГ­ vojГЎci padli k zemi, oba mrtvГ­.

Darius pocГ­til ke svГЅm bratrЕЇm pЕ™Г­val vdД›ДЌnosti. Byl rГЎd, Еѕe jsou s nГ­m, Еѕe bojujГ­ po jeho boku. UЕѕ proti celГ© armГЎdД› nestГЎl sГЎm.

Darius se sklonil, sebral ЕЎtГ­t a meДЌ, kterГ© leЕѕely u tД›la mrtvГ©ho velitele, a pak se pЕ™idal k Desmondovi s Rajem, kteЕ™Г­ postupovali kupЕ™edu a ГєtoДЌili na ЕЎest zbГЅvajГ­cГ­ch dЕЇstojnГ­kЕЇ z velitelova doprovodu. Darius mГЎchl meДЌem vysoko ve vzduchu a vychutnГЎval si jeho vГЎhu. Byl to skvД›lГЅ pocit, svГ­rat v ruce skuteДЌnГЅ meДЌ a skuteДЌnГЅ ЕЎtГ­t. PЕ™ipadal si nepЕ™emoЕѕitelnГЅ.

Darius se vrhl kupЕ™edu a ЕЎtГ­tem zablokoval mocnГЅ Гєder meДЌe, kterГЅ na nД›j mГ­Е™il. SouДЌasnД› ukroДЌil stranou a zarazil meДЌ mezi plГЎty zbroje jinГ©ho imperiГЎlnГ­ho dЕЇstojnГ­ka. Bodl ho zezadu do ramene. VojГЎk zaЕ™val bolestГ­ a padl na kolena.

Darius se obrГЎtil a zavГ­Е™il ЕЎtГ­tem, ДЌГ­mЕѕ zablokoval Гєder ze strany. Pak se obrГЎtil a pouЕѕil ЕЎtГ­t jako zbraЕ€. Vrazil ho dalЕЎГ­mu ГєtoДЌnГ­kovi do obliДЌeje. PodaЕ™ilo se mu ho tak srazit na zem. Pak se prudce otoДЌil a sekl meДЌem dalЕЎГ­ho ГєtoДЌnГ­ka pЕ™es bЕ™icho. Zabil ho tД›snД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ vojГЎk stihl dokonДЌit svЕЇj Гєtok meДЌem zdviЕѕenГЅm vysoko nad hlavu, kterГЅm mГ­Е™il Dariovi na krk.

Raj s Desmondem se takГ© vrhli kupЕ™edu, postupovali po jeho boku a vymД›Е€ovali si Гєdery s ostatnГ­mi vojГЎky. Dariovi dunД›ly Гєdery v uЕЎГ­ch. VzpomnД›l si na jejich vГЅcvik s dЕ™evД›nГЅmi meДЌi a aЕѕ teДЏ v bitvД› vidД›l, jak skvД›lГ­ vГЎleДЌnГ­ci to ve skuteДЌnosti jsou. SГЎm dГЎl bojoval a uvД›domoval si, jak ho jejich vГЅcvik zocelil. PЕ™emГЅЕЎlel, jestli by bez nД›j mД›l vЕЇbec nД›jakou ЕЎanci. Byl odhodlanГЅ zvГ­tД›zit za kaЕѕdou cenu. ChtД›l zvГ­tД›zit sГЎm, svojГ­ vlastnГ­ silou, svГЅma rukama a nikdy, za ЕѕГЎdnou cenu, se nechtД›l uchГЅlit k pouЕѕitГ­ magie, kterГЎ se skrГЅvala nД›kde hluboko v jeho nitru. Magie, kterГ© nerozumД›l a ani rozumД›t nechtД›l.

KdyЕѕ Darius, Desmond a Raj pobili zbytek dЕЇstojnickГ©ho doprovodu, rozhlГ©dli se a zjistili, Еѕe jsou sami uprostЕ™ed bojiЕЎtД›. A takГ© to, Еѕe se stovky imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ koneДЌnД› zmobilizovaly, vyrazily bojovГЅ pokЕ™ik a vyrazily pЕ™Г­mo na tЕ™i pЕ™ГЎtele.

Darius jen tД›Еѕce oddechoval, zkrvavenГЅ meДЌ drЕѕel v ruce a uvД›domil si, Еѕe nemГЎ kam utГ©ct. KdyЕѕ se perfektnД› sehranГ© oddГ­ly vojГЎkЕЇ vrhly do Гєtoku, uvД›domil si, Еѕe si pro nД›j jde smrt. On i ostatnГ­ si setЕ™eli pot z ДЌela a vЕЎichni se postavili tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™ blГ­ЕѕГ­cГ­m se vojГЎkЕЇm. PЕ™ipravovali se na nevyhnutelnГ©. Rozhodli se, Еѕe neustoupГ­. NeustoupГ­, aЕҐ uЕѕ se stane cokoli.

NГЎhle se ozval dalЕЎГ­ mocnГЅ bojovГЅ pokЕ™ik, tentokrГЎt zezadu. KdyЕѕ se Darius ohlГ©dl, s radostГ­ si uvД›domil, Еѕe se vЕЎichni vesniДЌanГ© rozhodli k nД›mu pЕ™idat. VЕЎichni vyrazili kupЕ™edu a Darius vidД›l, Еѕe nД›kolik jeho bratrЕЇ ve zbrani se vrhlo k mrtvГЅm imperiГЎlnГ­m vojГЎkЕЇm a sbГ­rajГ­ z jejich tД›l meДЌe a ЕЎtГ­ty. OzbrojenГ­ se pak stavД›li po jeho boku. Darius byl na vesniДЌany hrdГЅ. PЕ™elili se po bojiЕЎti jako pЕ™Г­livovГЎ vlna a sbГ­rali vЕЎechno, co se mohlo hodit v boji. Brali si na sebe zbroje mrtvГЅch vojГЎkЕЇ, sbГ­rali jejich zbranД› a bД›hem chvГ­le kolem nД›j stГЎlo nД›kolik tuctЕЇ lidГ­ ozbrojenГЅch skuteДЌnГЅmi zbranД›mi. Ti, kteЕ™Г­ nemД›li ocelovГ© zbranД›, drЕѕeli alespoЕ€ jejich napodobeniny ze dЕ™eva. Tucty mladЕЎГ­ch DariovГЅch pЕ™ГЎtel svГ­rali krГЎtkГ© dЕ™evД›nГ© oЕЎtД›py, kterГ© pЕ™edem dЕЇkladnД› naostЕ™ili, a takГ© dЕ™evД›nГ© luky a ЕЎГ­py. OДЌividnД› doufali v boj, kterГЅ se blГ­Еѕil.

VЕЎichni spoleДЌnД› postupovali kupЕ™edu. KaЕѕdГЅ jeden z nich pЕ™ipravenГЅ bojovat na Еѕivot a na smrt. PostupnД› se pЕ™idГЎvali k Dariovi, pЕ™ipraveni ДЌelit imperiГЎlnГ­ armГЎdД›.

V dГЎlce zavlГЎl obrovskГЅ prapor, zaznД›ly trubky a imperiГЎlnГ­ armГЎda se pЕ™ipravila k Гєtoku. KdyЕѕ vyrazily stovky imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ kupЕ™edu jako jeden muЕѕ, zaplnilo vzduch Е™inДЌenГ­ oceli. VojГЎci postupovali uspoЕ™ГЎdanД›, stД›na muЕѕЕЇ, bok po boku, udrЕѕovali bezchybnou formaci a postupnД› se blГ­Еѕili k davu vesniДЌanЕЇ.

Darius vedl svГ© muЕѕe do Гєtoku. VЕЎichni postupovali nebojГЎcnД› po jeho boku. KdyЕѕ se pЕ™iblГ­Еѕili k imperiГЎlnГ­ formaci, Darius vykЕ™ikl:

„OЕ TДљPY!“

Jeho lidГ© uposlechli rozkaz a vrhli krГЎtkГ© oЕЎtД›py. Ty zasviЕЎtД›ly Dariovi nad hlavou, proletД›ly vzduchem a naЕЎly si svГ© cГ­le na druhГ© stranД› prostranstvГ­. Spousta dЕ™evД›nГЅch oЕЎtД›pЕЇ nebyla dost ostrГЎ, neЕЎkodnД› narazila do brnД›nГ­ a neЕЎkodnД› se odrazila. Mnoho z nich ale zasГЎhlo spoje mezi plГЎty a hrstka imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ vykЕ™ikla a poklesla.

„Е ГЌPY!“ vykЕ™ikl teДЏ Darius, zatГ­mco stГЎle pochodoval kupЕ™edu s meДЌem zdviЕѕenГЅm vysoko nad hlavou. VzdГЎlenost mezi skupinami se zmenЕЎovala.

ДЊГЎst vesniДЌanЕЇ se zastavila, zamГ­Е™ila a vypustila salvu ostrГЅch dЕ™evД›nГЅch ЕЎГ­pЕЇ, tucty jich vysokГЅm obloukem proletД›ly vzduchem pЕ™es prostranstvГ­ a pЕ™ekvapily imperiГЎlnГ­ vojГЎky, kteЕ™Г­ oДЌividnД› nepЕ™edpoklГЎdali ЕѕГЎdnГЅ odpor. TГ­m spГ­ЕЎe neДЌekali, Еѕe by vesniДЌanГ© mД›li zbranД›. Spousta ЕЎГ­pЕЇ se opД›t neЕЎkodnД› odrazila od brnД›nГ­, ale dostatek jich naЕЎel svЕЇj cГ­l a ЕЎГ­py tak zasahovaly vojГЎky do krkЕЇ. DalЕЎГ­ ДЌГЎst tak padla.

„KAMENY!“ zakЕ™iДЌel Darius.

NД›kolik tuctЕЇ vesniДЌanЕЇ vystoupilo kupЕ™edu a za pouЕѕitГ­ prakЕЇ vrhlo kamennГ© stЕ™ely.

PЕ™Г­val drobnГЅch kamenЕЇ se prohnal vzduchem a nГЎslednД› se rozdunД›l zvuk kamenГ­ zasahujГ­cГ­ho brnД›nГ­. NД›kolik vojГЎkЕЇ bylo zasaЕѕeno do obliДЌeje a kleslo k zemi. DalЕЎГ­ pozvedli ЕЎtГ­ty ДЌi ruce a kryli se pЕ™ed Гєtokem.

Postup imperiálních vojáků se zpomalil a odpor vnesl do jejich řad nejistotu – ale nezastavil je. Stále pokračovali v pochodu. Dokonce, i když je zasahovaly šípy, oštěpy a kameny, nikdy neporušili formaci. Prostě jen pozvedli štíty, příliš domýšliví na to, aby se sklonili, a pokračovali s halapartnami hrdě vztyčenými stále kupředu. U pasu se jim houpaly dlouhé ocelové meče a v ranním světle se blýskaly. Darius sledoval jejich postup a věděl, že se k němu blíží skvěle vycvičená armáda. Věděl, že se na něj valí smrtící vlna.

Ozvalo se nГЎhlГ© dunД›nГ­, a kdyЕѕ se Darius podГ­val smД›rem, odkud pЕ™ichГЎzelo, uvidД›l tЕ™i ohromnГ© zerty, jak se oddД›lily od postupujГ­cГ­ formace. Na kaЕѕdГ© z nich sedД›l jeden dЕЇstojnГ­k ozbrojenГЅ dlouhou halapartnou. Zerty pГЎdily kupЕ™edu a ve tvГЎЕ™Г­ch jim byla vidД›t zuЕ™ivost. Kolem nich vГ­Е™ila mraДЌna prachu.

Darius se pЕ™ipravil na Гєtok. Jeden z dЕЇstojnГ­kЕЇ mГ­Е™il pЕ™Г­mo na nД›j. VojГЎk zavrДЌel a pak pozvedl halapartnu a vrhl ji na Daria. Daria jeho rychlost pЕ™ekvapila. Jen taktak se mu podaЕ™ilo na poslednГ­ chvГ­li vyhnout Гєtoku tГ­m, Еѕe ukroДЌil z trasy letГ­cГ­ halapartny.

VesniДЌan za nГ­m uЕѕ ale takovГ© ЕЎtД›stГ­ nemД›l. Byl to chlapec, kterГ©ho znal uЕѕ jako malГ©ho. VykЕ™ikl bolestГ­, kdyЕѕ mu halapartna prorazila hrudnГ­k. Z Гєst se mu vyvalila krev a pak uЕѕ jen padl na zГЎda a prГЎzdnГЅma oДЌima zГ­ral na oblohu.

Daria to rozzuЕ™ilo. ObrГЎtil se a postavil se zertД›. TrpД›livД› ДЌekal, vД›dД›l, Еѕe pokud si svЕЇj Гєtok perfektnД› nenaДЌasuje, rozdrtГ­ ho zerta svГЅmi kopyty.

V poslednГ­ vteЕ™inД› se Darius odvalil z cesty, ЕЎvihl meДЌem a podsekl zertД› nohy.

Zerta dД›sivД› zaЕ™iДЌela a padla hlavou k zemi. Jezdec z nГ­ sletД›l a pЕ™istГЎl ve skupinД› vesniДЌanЕЇ.

Ze skupiny se oddД›lil nД›kdo z vesniДЌanЕЇ a spД›chal k jezdci na zemi. Nad hlavu zdvihl ohromnГЅ kГЎmen. Darius se ohlГ©dl a pЕ™ekvapenД› si uvД›domil, Еѕe je to Loti. DrЕѕela balvan nad hlavou a pak jГ­m udeЕ™ila jezdce do helmy. Jezdec byl na mГ­stД› mrtev.

Darius slyЕЎel dalЕЎГ­ dunД›nГ­ kopyt a kdyЕѕ se ohlГ©dl, vidД›l, Еѕe se pЕ™Г­mo na nД›j Е™Г­tГ­ dalЕЎГ­ zerta. VojГЎk, kterГЅ na nГ­ sedД›l, pozvedl kopГ­ a mГ­Е™il jГ­m na Daria. Nebyl ДЌas jakkoli zareagovat.

Vzduch proЕ™Г­zlo divokГ© zavrДЌenГ­ a Darius vidД›l, Еѕe se odnД›kud vynoЕ™il Dray, skoДЌil kupЕ™edu a vysokГЅm obloukem se dostal k vojГЎkovi, kterГ©mu se zakousl do nohy pЕ™esnД› ve chvГ­li, kdy vrhal kopГ­. VojГЎk se naklonil kupЕ™edu a kopГ­ vrhl pЕ™Г­mo dolЕЇ do zemД›. Dray ho pak strhl ze zerty a skupina vesniДЌanЕЇ ho na zemi ubila.

Darius se vdД›ДЌnД› podГ­val na Draye, kterГЅ se pЕ™idal do boje po jeho boku.

Darius zaslechl dalЕЎГ­ bojovГЅ pokЕ™ik a uvidД›l dalЕЎГ­ho imperiГЎlnГ­ho dЕЇstojnГ­ka, jak se chystГЎ k Гєtoku. Pozvedl meДЌ a chystal se Daria setnout. Darius ukroДЌil a parГ­roval. S hlasitГЅm tЕ™esknutГ­m odrazil dЕЇstojnГ­kЕЇv meДЌ jeЕЎtД› dЕ™Г­v, neЕѕ dЕЇstojnГ­k svЕЇj Гєtok dokonДЌil. Pak se otoДЌil a podrazil ГєtoДЌnГ­kovi nohy. Ten padl na zem a Darius ho kopl do obliДЌeje dЕ™Г­v, neЕѕ stihl vstГЎt. VyЕ™adil ho tak z boje nadobro.

Pak zahlГ©dl Loti, jak probГ­hГЎ kolem a vrhГЎ se pЕ™Г­mo do nejprudЕЎГ­ho boje hned po tom, co sebrala ze zemД› meДЌ nД›jakГ©ho mrtvГ©ho vojГЎka. Dray se vrhl kupЕ™edu, aby ji chrГЎnil, a Daria znepokojovalo, Еѕe ji vidГ­ v nejprudЕЎГ­m boji. Byl by radД›ji, kdyby byla nД›kde v bezpeДЌГ­.

Loc, jejГ­ bratr, ho pЕ™edbД›hl. Vyrazil kupЕ™edu a chytil Loti zezadu za rameno tak prudce, aЕѕ jГ­ vyrazil oЕЎtД›p z ruky.

„MusГ­me se dostat pryДЌ!“ pronesl nalГ©havД›. „Tohle nenГ­ mГ­sto pro tebe!“

„Tohle je pЕ™esnД› mГ­sto pro mД›!“ odporovala mu.

Loc byl ale pЕ™ekvapivД› silnГЅ, pЕ™estoЕѕe mД›l jen jednu zdravou ruku, a podaЕ™ilo se mu sestru odtГЎhnout z nejprudЕЎГ­ho boje, i kdyЕѕ nadГЎvala a kopala kolem sebe. Darius mu byl vdД›ДЌnД›jЕЎГ­, neЕѕ dokГЎzal vyslovit.

Darius za sebou uslyšel další třesknutí oceli a když se obrátil, viděl jednoho ze svých bratří ve zbrani – Kaze – bojujícího s imperiálním vojákem. I když byl Kaz kdysi nepříjemný a pro Daria byl něco jako osina v zadku, musel Darius uznat, že se hodí mít ho na své straně. Sledoval, jak se Kaz s vojákem přetlačují sem a tam. Pak náhle voják, na kterém bylo vidět, že jde o zkušeného válečníka, udělal překvapivý výpad, kterým Kaze odzbrojil a vyrazil mu meč z ruky.

Kaz stГЎl pЕ™ed vojГЎkem a ve tvГЎЕ™i se mu zraДЌil strach. Bylo to poprvГ©, kdy ho Darius vidД›l vydД›ЕЎenГ©ho. ImperiГЎlnГ­ vojГЎk s krvГ­ podlitГЅma oДЌima udД›lal krok kupЕ™edu a chystal se ho dorazit.

NГЎhle se ozvalo zadunД›nГ­ a vojГЎk ztuhnul. Pak se zhroutil obliДЌejem pЕ™Г­mo k zemi. Byl mrtev.

Darius i Kaz se rozhlГ©dli a vidД›li Luziho, jak stojГ­ opodГЎl a ЕЎklebГ­ se na Kaze. PЕЇsobil proti nД›mu jako trpaslГ­k a v ruce drЕѕel prak, ze kterГ©ho zrovna vystЕ™elil. Luzi se zakЕ™enil.

„MrzГ­ tД›, Еѕe jsi mД› tГЅral?“ pronesl.

Kaz na nД›j beze slova zГ­ral.

Darius byl pЕ™ekvapen. Luzi, i po vЕЎech mukГЎch, kterГЎ mu Kaz pЕ™ipravil pЕ™i jejich cviДЌenГ­ch, se dokГЎzal povznГ©st nad vzГЎjemnou nevraЕѕivost a zachrГЎnit mu Еѕivot. Daria to povzbudilo, aby bojoval jeЕЎtД› tvrdД›ji.

Darius si vЕЎiml opuЕЎtД›nГ© zerty, kterГЎ divoce pobГ­hala kolem, pЕ™ispД›chal k nГ­, chvГ­li bД›Еѕel po jejГ­m boku a pak se na ni vyЕЎvihl.

Zerta se nД›kolikrГЎt vzepjala, ale Darius se na nГ­ udrЕѕel. PevnД› ji svГ­ral, byl odhodlanГЅ se na nГ­ udrЕѕet. KoneДЌnД› se mu podaЕ™ilo ji pЕ™imД›t k posluЕЎnosti a obrГЎtit ji smД›rem k imperiГЎlnГ­m jednotkГЎm.

Zerta uhГЎnД›la tak rychle, Еѕe ji tГ©mД›Е™ nedokГЎzal ovlГЎdat. Dostal se daleko od svГЅch muЕѕЕЇ, vedl Гєtok pЕ™Г­mo do stЕ™edu imperiГЎlnГ­ch Е™ad. Jak se blГ­Еѕil ke zdi z vojГЎkЕЇ, buЕЎilo mu srdce v hrudi stГЎle prudДЌeji. Z jeho pohledu se zdГЎla pevnГЎ a neproniknutelnГЎ. PЕ™esto se ale nemohl obrГЎtit zpД›t.

Darius se nutil zЕЇstat stateДЌnГЅ. MГ­Е™il pЕ™Г­mo na vojГЎky, a kdyЕѕ se dostal na dosah, zaДЌal prudce ГєtoДЌit meДЌem.

Ze svГ©ho vyvГЅЕЎenГ©ho mГ­sta sekal nejdЕ™Г­v na jednu a pak na druhou stranu, zabГ­jel spousty pЕ™ekvapenГЅch imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ neДЌekali, Еѕe na nД› zaГєtoДЌГ­ nД›kdo na zertД›. BleskovД› projel skrz Е™ady vojГЎkЕЇ a setrvaДЌnostГ­ pokraДЌoval stГЎle dГЎl, kdyЕѕ nГЎhle ucГ­til v boku straЕЎlivou bolest. Bylo to, jako by se mu v tu chvГ­li rozlomila vЕЎechna Еѕebra.

Darius ztratil rovnovГЎhu a proletД›l vzduchem. TvrdД› dopadl na zem a v boku cГ­til spalujГ­cГ­ bolest. UvД›domil si, Еѕe ho zasГЎhla kovovГЎ koule bojovГ©ho cepu. LeЕѕel na zemi uprostЕ™ed moЕ™e imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, daleko od svГЅch spolubojovnГ­kЕЇ.

LeЕѕel na zemi, v hlavД› mu dunД›lo a svД›t kolem byl rozmazanГЅ. VzhlГ©dl a v dГЎlce vidД›l, Еѕe imperiГЎlnГ­ armГЎda pomalu obkliДЌuje jeho lidi. Bojovali stateДЌnД›, ale nepЕ™Г­tel mД›l pЕ™Г­liЕЎ velkou pЕ™evahu v poДЌtu muЕѕЕЇ, pЕ™Г­liЕЎ velkou pЕ™evahu v kvalitД› vГЅcviku. Jeho muЕѕi byli masakrovГЎni a jejich vГЅkЕ™iky naplnily vzduch.

Darius cГ­til, jak mu tД›Еѕkne hlava. PoloЕѕil ji zpД›t na zem a jen leЕѕel. HledД›l vzhЕЇru a vidД›l, jak se k nД›mu blГ­ЕѕГ­ vojГЎci ImpГ©ria. DГЎl odevzdanД› leЕѕel a vД›dД›l, Еѕe jeho Еѕivot uЕѕ brzy skonДЌГ­.

AlespoЕ€, pomyslel si, zemЕ™e se ctГ­.

AlespoЕ€ byl koneДЌnД› volnГЅ.




KAPITOLA DRUHГЃ


Gwendolyn stГЎla na hЕ™ebenu kopce a sledovala svГ­tГЎnГ­ na pouЕЎtnГ­m nebi. Srdce jГ­ buЕЎilo oДЌekГЎvГЎnГ­m, pЕ™ipravovala se udeЕ™it. Z dГЎlky sledovala stЕ™et imperiГЎlnГ­ armГЎdy a vesniДЌanЕЇ. PЕ™ivedla svoje muЕѕe sem, obeЕЎla bojiЕЎtД› delЕЎГ­ cestou a zaujala postavenГ­ za imperiГЎlnГ­mi liniemi. ImpГ©rium se pЕ™Г­liЕЎ soustЕ™edilo na vesniДЌany, na bitvu, kterГЎ se odehrГЎvala dole, takЕѕe je nevidД›li pЕ™ichГЎzet. A teДЏ, kdyЕѕ zaДЌali vesniДЌanГ© dole umГ­rat, pЕ™iЕЎel ДЌas pЕ™inutit ImpГ©rium zaplatit.

Od chvГ­le, kdy se Gwen rozhodla obrГЎtit svГ© muЕѕe na pomoc vesniДЌanЕЇm, cГ­tila, Еѕe jde vstЕ™Г­c svГ©mu osudu. AЕҐ uЕѕ zvГ­tД›zГ­ nebo prohraje, byla to sprГЎvnГЎ vД›c. Sledovala, jak se pЕ™ed nГ­ odehrГЎvГЎ velkГ© stЕ™etnutГ­. VidД›la imperiГЎlnГ­ armГЎdu dokonale vycviДЌenГЅch vojГЎkЕЇ pЕ™ijГ­ЕѕdД›jГ­cГ­ch na zertГЎch a pЕ™ipomnД›lo jГ­ to invazi do Prstenu. Nejprve Andronicovu a pak Romulovu. Sledovala, jak Darius sГЎm vyrГЎЕѕГ­ kupЕ™edu, aby se postavil armГЎdД›, a srdce jГ­ poskoДЌilo radostГ­, kdyЕѕ vidД›la, jak zabil imperiГЎlnГ­ho velitele. Bylo to skoro jako by sledovala Thora. Ten by udД›lal pЕ™esnД› to samГ©. I ona by udД›lala totГ©Еѕ.

TeДЏ Gwen jen stГЎla a sledovala situaci. Krohn po jejГ­m boku tiЕЎe bruДЌel, Kendrick, Steffen, Brand, Atme a tucty StЕ™Г­brnГЅch spoleДЌnД› se stovkami jejГ­ch muЕѕЕЇ ДЌekali za nГ­. VЕЎichni byli odД›ni v ocelovГ©m brnД›nГ­, kterГ© s sebou nesli uЕѕ od doby, kdy opustili Prsten. VЕЎichni mД›li svГ© ocelovГ© zbranД› a vЕЎichni trpД›livД› ДЌekali na jejГ­ rozkaz. Byla to jejГ­ vycviДЌenГЎ armГЎda, i kdyЕѕ nebojovala uЕѕ od doby, kdy odeЕЎli z Prstenu, z jejich vlasti.

TeДЏ pЕ™iЕЎel jejich ДЌas.

„TEДЋ!“ zvolala Gwen.

VЕЎichni jejГ­ muЕѕi vyrazili mocnГЅ bojovГЅ pokЕ™ik a vzГЎpД›tГ­ nГЎsledovali Kendricka, kterГЅ se uЕѕ hnal dolЕЇ ze svahu. Jejich hlasy se nesly rannГ­m vzduchem jako Е™ev tisГ­cЕЇ lvЕЇ.

Gwen sledovala, jak jejГ­ muЕѕi dosГЎhli imperiГЎlnГ­ch liniГ­ a jak se imperiГЎlnГ­ vojГЎci, zaujatГ­ bojem s vesniДЌany, pomalu zmatenД› obracejГ­. OДЌividnД› nechГЎpali, co se dД›je, kdo na nД› mЕЇЕѕe ГєtoДЌit zezadu a proДЌ. Bylo jasnГ©, Еѕe je jeЕЎtД› nikdo nikdy nepЕ™ekvapil, tГ­m spГ­ЕЎe ne vycviДЌenГЎ armГЎda.

Kendrick jim nedopřál čas, aby se mohli vzpamatovat, aby si uvědomili, co se děje. Hnal se kupředu a prvního muže, se kterým se setkal, probodl. Brand, Atme a Steffen, stejně jako tucty Stříbrných po jejich boku, se vrhli do boje. I oni bodali do nepřipravených imperiálních vojáků. Každý z nich s vlastním důvodem proč bojovat. Všichni hořeli nedočkavostí, až budou moci Impériu vrátit příkoří, se kterými se setkali. Všichni byli nadšení, že už se nemusejí skrývat v jeskyni. Toužili si vybít svůj vztek na Impériu už od doby, kdy opustili Prsten – a bitva, která právě probíhala, byla perfektní příležitostí. V očích každého z jejích mužů plál oheň. Oheň, který živily duše všech lidí, kteří přišli o život v Prstenu a na Horních ostrovech. Byla to touha po pomstě, kterou si s sebou přinesli přes moře. Gwen si uvědomila, že určitým způsobem byl boj vesničanů, kteří žili půl světa daleko od Prstenu, i jejich vlastním bojem.

MuЕѕi kЕ™iДЌeli pЕ™i boji tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™, Kendrick s ostatnГ­mi vyuЕѕГ­vali rychlost, kterou nabrali sestupem k tomu, aby se dostali dГЎl do vГ­ru bitvy. ZabГ­jeli Е™ady imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ se stihli vzpamatovat. Gwen byla hrdГЎ, kdyЕѕ vidД›la Kendricka, jak ЕЎtГ­tem odrazil souДЌasnД› dva vГЅpady nepЕ™ГЎtel, vzГЎpД›tГ­ se otoДЌil a udeЕ™il ЕЎtГ­tem tЕ™etГ­ho do obliДЌeje. DalЕЎГ­ho pak ЕҐal meДЌem pЕ™es hruДЏ. VidД›la, jak Brand podkopl nohy cizГ­ho vojГЎka a pak mu zezadu probodl srdce. Sledovala Steffena, jak svГЅm krГЎtkГЅm meДЌem usekl nohu jednoho z vojГЎkЕЇ, pak ukroДЌil, kopl dalЕЎГ­ho do rozkroku a jeЕЎtД› ho udeЕ™il hlavou do obliДЌeje, ДЌГ­mЕѕ ho omrГЎДЌil. Atme roztoДЌil svЕЇj cep a srazil dva vojГЎky jednГ­m vГЅpadem.

„Darius!“ zaznД›l vГЅkЕ™ik.

Gwen se rozhlГ©dla a vidД›la Sandaru stojГ­cГ­ nedaleko, jak ukazuje na bojiЕЎtД›.

„MЕЇj bratr!“ vykЕ™ikla.

Gwen si vЕЎimla, Еѕe Darius leЕѕГ­ na zГЎdech na zemi obklopenГЅ imperiГЎlnГ­mi jednotkami, kterГ© se k nД›mu stГЎle tД›snД›ji pЕ™ibliЕѕovaly. Srdce se jГ­ mГЎlem zastavilo Гєlekem, ale souДЌasnД› vidД›la Kendricka, jak spД›chГЎ kupЕ™edu a ЕЎtГ­tem odrГЎЕѕГ­ Гєder sekerou, kterГЅ mГ­Е™il pЕ™Г­mo na Dariovu hlavu.

Sandara znovu vykЕ™ikla a Gwen vidД›la, Еѕe se jГ­ ulevilo. VidД›la, jak moc SandaЕ™e zГЎleЕѕГ­ na jejГ­m bratrovi.

Gwendolyn natГЎhla ruku a vzala si luk jednoho z vojГЎkЕЇ, kterГЅ u nГ­ stГЎl na strГЎЕѕi. ZaloЕѕila ЕЎГ­p, napnula tД›tivu a zamГ­Е™ila.

„LUДЊIЕ TNГЌCI!“ zakЕ™iДЌela.

Tucet jejГ­ch nejlepЕЎГ­ch luДЌiЕЎtnГ­kЕЇ napnul tД›tivy a zamГ­Е™il. VojГЎci trpД›livД› ДЌekali na dalЕЎГ­ rozkaz.

„PALTE!“

Gwen vypustila ЕЎГ­p, kterГЅ vysokГЅm obloukem proletД›l vzduchem nad jejГ­mi muЕѕi, a souДЌasnД› s nГ­ vypustili svoje ЕЎГ­py i ostatnГ­ luДЌiЕЎtnГ­ci.

Salva dopadla pЕ™Г­mo do shluku zbГЅvajГ­cГ­ch imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ. Ozvaly se vГЅkЕ™iky a tucet vojГЎkЕЇ padl k zemi.

„PALTE!“ vykЕ™ikla Gwen znovu.

VylГ©tla dalЕЎГ­ salva, pak dalЕЎГ­.

Kendrick s ostatnГ­mi spД›chali kupЕ™edu a dorГЎЕѕeli zranД›nГ© muЕѕe, kterГ© zasГЎhly ЕЎГ­py.

ImperiГЎlnГ­ vojГЎci museli pЕ™estat ГєtoДЌit na vesniДЌany a mГ­sto toho se obrГЎtili na Kendrickovy muЕѕe.

VesniДЌanГ© vycГ­tili pЕ™Г­leЕѕitost. Vyrazili hlasitГЅ pokЕ™ik a rozbД›hli se na imperiГЎlnГ­ vojГЎky. Bodali je do zad a tlaДЌili je dГЎl ke KendrickovГЅm muЕѕЕЇm. ImperiГЎlnГ­ vojГЎci teДЏ umГ­rali na obou stranГЎch.

Vojáci si uvědomili, že jsou mezi kladivem a kovadlinou, že je dvě nepřátelské síly drtí z obou stran a že jejich počet prudce klesá. Uvědomili si, že je přelstili. Z počátečního počtu stovek mužů jich zbývaly už jen tucty a přeživší se pokoušeli prchat. Všichni byli opěšalí – jejich zerty byly buď mrtvé, nebo zabrané vesničany.

Nedostali se pЕ™Г­liЕЎ daleko. VesniДЌanГ© je vЕЎechny dostihli a pobili.

Náhle se všude kolem zvedl vítězný pokřik – jak od vesničanů, tak od Gwendolyniných mužů. Všichni společně se zdravili, objímali se jako bratři a Gwendolyn spěchala dolů, aby se k nim přidala. Krohn ji samozřejmě následoval a vrhl se do změti mužů kolem. Všude byl cítit pach potu a strachu. Pach krve vsakující se do pouště. Ať se v Prstenu stalo cokoli, dnes bylo Impérium poraženo. Tady, uprostřed pouště, cítila Gwen konečně zadostiučinění. Bylo to slavné vítězství. Vesničané se spojili s vyhnanci z Prstenu a porazili společného nepřítele.

VesniДЌanГ© ztratili mnoho dobrГЅch muЕѕЕЇ i Gwen ztratila mnoЕѕstvГ­ svГЅch. Gwendolyn si ale s Гєlevou uvД›domila, Еѕe alespoЕ€ Darius pЕ™eЕѕil a Еѕe stojГ­ na nohou, i kdyЕѕ trochu nejistД›.

Gwen vД›dД›la, Еѕe ImpГ©rium mГЎ miliony dalЕЎГ­ch muЕѕЕЇ. VД›dД›la, Еѕe pЕ™ijde ДЌas odplaty.

Ale dnes tomu tak být nemělo. Dnes možná neudělala to nejmoudřejší rozhodnutí – udělala ale to nejstatečnější. To nejsprávnější. Cítila, že to bylo stejné rozhodnutí, jako by udělal na jejím místě její otec. Zvolila si tu těžší cestu. Cestu toho, co bylo správné. Cestu spravedlnosti. Cestu chrabrosti. A nezávisle na tom, co mělo přijít, dnes žila.

Dnes skuteДЌnД› Еѕila.




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Volusie stГЎla na kamennГ©m balkГіnД› a shlГ­Еѕela dolЕЇ na dlГЎЕѕdД›nГ© nГЎdvoЕ™Г­ Maltolisu, kterГ© se pod nГ­ rozprostГ­ralo. Hluboko dole vidД›la roztЕ™Г­ЕЎtД›nГ© princovo tД›lo. LeЕѕelo bez hnutГ­, Гєdy rozprostЕ™enГ© do vЕЎech smД›rЕЇ. Shora vypadal princ tak vzdГЎlenГЅ. Tak nepatrnГЅ, tak nedЕЇleЕѕitГЅ a tak bezmocnГЅ. Volusie pЕ™emГЅЕЎlela, jak je to moЕѕnГ©, Еѕe jen o nД›kolik okamЕѕikЕЇ dЕ™Г­v to byl jeden z nejmocnД›jЕЎГ­ch vlГЎdcЕЇ ImpГ©ria. DoЕЎlo jГ­, jak je Еѕivot kЕ™ehkГЅ. JakГЎ iluze je moc nad lidmi. A nejvГ­c si uvД›domovala, Еѕe teДЏ je z nГ­ skuteДЌnГЎ bohynД›. TeДЏ mД›la vlГЎdu nad Еѕivotem a smrtГ­ vЕЎech. TeДЏ uЕѕ ji nemohl nikdo zastavit, dokonce ani mocnГЅ princ.

ZatГ­mco dГЎl jen tak stГЎla a rozhlГ­Еѕela se, mД›sto se zaДЌГ­nalo postupnД› naplЕ€ovat vГЅkЕ™iky tisГ­cЕЇ jeho obyvatel, naЕ™Г­kajГ­cГ­ho lidu Maltolisu. DojatГ© hlasy naplnily nГЎdvoЕ™Г­ a pak se nesly vzhЕЇru jako mraДЌno kobylek. LidГ© naЕ™Г­kali a breДЌeli, tloukli hlavami do kamennГЅch stД›n, vrhali se na zem jako rozruЕЎenГ© dД›ti a rvali si vlasy z hlav. Volusie si pobavenД› uvД›domila, Еѕe se vЕЎichni chovajГ­, jako by snad Maltolis byl dobrГЅm panovnГ­kem.

„NГЃЕ  PRINC!“ kЕ™iДЌel jeden z lidГ­ a jeho zvolГЎnГ­ opakovaly zГЎstupy dalЕЎГ­ch. VЕЎichni spД›chali k mrtvГ©mu princovu tД›lu, vzlykali a kЕ™eДЌovitД› se tЕ™ГЎsli, kdyЕѕ se ho dotГЅkali.

„NГЃЕ  DRAHГќ OTEC!“

MД›stem se nГЎhle rozezvuДЌely zvony. DlouhГ© zvonД›nГ­ odrГЎЕѕejГ­cГ­ se od kamennГЅch zdГ­ mД›sta. Jako by jeden zvon povzbuzoval druhГЅ. Volusie uslyЕЎela dunД›nГ­ podrГЎЕѕek a kdyЕѕ zdvihla zrak, vidД›la tisГ­ce maltoliskГЅch vojГЎkЕЇ pochodujГ­cГ­ch skrz mД›stskГ© brГЎny pЕ™Г­mo na nГЎdvoЕ™Г­. Pochodovali ve dvouЕ™adu a padacГ­ brГЎna se rychle zvedala, aby se mohli dostat dovnitЕ™. VЕЎichni mГ­Е™ili pЕ™Г­mo k Maltolisovu hradu.

Volusie vД›dД›la, Еѕe dala do pohybu udГЎlosti, kterГ© zmД›nГ­ osud tohoto mД›sta navЕѕdy.

Ozvalo se nalГ©havГ© zabuЕЎenГ­ na silnГ© dubovГ© dveЕ™e vedoucГ­ do komnaty. Volusie leknutГ­m nadskoДЌila. Bylo to neustГЎlГ© buЕЎenГ­ tuctu vojГЎkЕЇ stojГ­cГ­ch za dveЕ™mi. Volusie slyЕЎela rachot jejich zbrojГ­. SlyЕЎela, jak do dveЕ™Г­ narГЎЕѕГ­ beranidlem a snaЕѕГ­ se dostat do princovy komnaty. Volusie samozЕ™ejmД› dveЕ™e zablokovala. I bez toho byly dveЕ™e stopu silnГ© a dokГЎzaly by pЕ™eЕѕГ­t menЕЎГ­ oblГ©hГЎnГ­. PЕ™esto se vЕЎak jejich panty zaДЌaly ohГЅbat. A s kaЕѕdГЅm novГЅm Гєderem se ohГЅbaly stГЎle vГ­c.

Bum bum bum.

KamennГЎ komnata se otЕ™ГЎsla a starobylГЅ kovovГЅ lustr visГ­cГ­ na dЕ™evД›nГ©m trГЎmu se divoce rozhoupal. VzГЎpД›tГ­ s ohluЕЎujГ­cГ­ rГЎnou dopadl na podlahu.

Volusie stála na místě a vše v klidu sledovala. Počítala se vším. Samozřejmě věděla, že si pro ni přijdou. Chtěli pomstu – a nikdy by ji nenechali jen tak odejít.

„OtevЕ™i dveЕ™e!“ vykЕ™ikl jeden z princovГЅch generГЎlЕЇ.

Poznala jeho hlas – byl to vůdce Maltolisových jednotek. Muž bez smyslu pro humor, se kterým se setkala jen krátce. Měl hluboký, drsný hlas – neohrabaný muž, ale zkušený voják. Voják, kterému podléhalo dvě stě tisíc mužů.

PЕ™esto Volusie stГЎla a s klidem sledovala dveЕ™e. Nemohli ji vyvГ©st z mГ­ry. TrpД›livД› ДЌekala, aЕѕ je vyrazГ­ z pantЕЇ. SamozЕ™ejmД› by jim mohla otevЕ™Г­t, ale takovГ© uspokojenГ­ jГ­m poskytnout nehodlala.

KoneДЌnД› se ozvala dunivГЎ rГЎna a dЕ™evД›nГ© dveЕ™e povolily. VyletД›ly z pantЕЇ a tucet vojГЎkЕЇ se za zvukЕЇ Е™inДЌГ­cГ­ho brnД›nГ­ nahrnul do mГ­stnosti. Velitel Maltolisovy armГЎdy odД›nГЅ ve zdobenГ© zbroji vstoupil do mГ­stnosti jako prvnГ­. V ruce svГ­ral zlatГ© Еѕezlo, kterГ© ho opravЕ€ovalo velet maltolisskГ© armГЎdД›.

KdyЕѕ vidД›li, Еѕe Volusie stojГ­ na mГ­stД› a nechystГЎ se utГ©ct, trochu zpomalili. Velitel se na ni hluboce zamraДЌil, napochodoval pЕ™Г­mo k nГ­ a prudce se zastavil ve vzdГЎlenosti pouhГЅch nД›kolika stop.

HledД›l na ni s nenГЎvistГ­ v oДЌГ­ch, jeho muЕѕi za nГ­m se zastavili. DodrЕѕovali pЕ™Г­snou disciplГ­nu a oДЌekГЎvali dalЕЎГ­ jeho rozkazy.

Volusie klidnД› stГЎla a s lehkГЅm ГєsmД›vem na tvГЎЕ™i ДЌekala, co se bude dГ­t. UvД›domila si, Еѕe je jejГ­ postoj pЕ™ekvapil. Velitel vypadal nervГіznД›.

„Co jsi to provedla, Еѕeno?“ poloЕѕil jГ­ otГЎzku a sevЕ™el v ruce meДЌ. „Vstoupila jsi do naЕЎeho mД›sta jako host a zabila jsi naЕЎeho panovnГ­ka. VyvolenГ©ho. Toho, kterГЅ nemohl zemЕ™Г­t.“

Volusie se na nД›j usmГЎla a klidnГЅm hlasem odpovД›dД›la:

„MГЅlГ­ЕЎ se, generГЎle,“ pronesla. „To jГЎ jsem ta, kterГЎ nemЕЇЕѕe zemЕ™Г­t. CoЕѕ jsem dnes i prokГЎzala.“

GenerГЎl zuЕ™ivД› zavrtД›l hlavou.

„Jak mЕЇЕѕeЕЎ bГЅt tak hloupГЎ?“ zeptal se. „MusГ­ ti bГЅt jasnГ©, Еѕe tД› zabijeme. Tebe i vЕЎechny tvoje muЕѕe. ЕЅe nemГЎЕЎ kam utГ©ct, Еѕe se nemЕЇЕѕeЕЎ dostat pryДЌ. TvГЅch nД›kolik lidГ­ je obklГ­ДЌeno tisГ­ci naЕЎimi lidmi. JistД› jsi musela vД›dД›t, Еѕe tvЕЇj dneЕЎnГ­ skutek tД› odsoudГ­ k smrti. JeЕЎtД› hЕЇЕ™ – povede k tvГ©mu uvД›znД›nГ­ a muДЌenГ­. K naЕЎim nepЕ™ГЎtelЕЇm se nechovГЎme laskavД›, pokud sis toho jeЕЎtД› nevЕЎimla.“

„SamozЕ™ejmД›, Еѕe jsem si vЕЎimla, generГЎle, a obdivuji to,“ odpovД›dД›la Volusie. „A pЕ™esto na mne nevztГЎhneЕЎ ruku. Nikdo z tvГЅch muЕѕЕЇ se mД› nedotkne.“

GenerГЎl znovu zavrtД›l hlavou.

„Jsi hloupД›jЕЎГ­, neЕѕ jsem si myslel,“ pronesl. „MГЎm zlatГ© Еѕezlo. VЕЎechny naЕЎe armГЎdy dД›lajГ­ to, co Е™eknu. PЕ™esnД› to, co Е™eknu.“

„SkuteДЌnД›?“ zeptala se opatrnД› s ГєsmД›vem na tvГЎЕ™i.

Volusie se pomalu obrГЎtila k oknu a vyhlГ©dla ven. ShlГ©dla dolЕЇ na princovo tД›lo, kterГ© teДЏ blГЎzni zdvihli na ramena a nesli ho mД›stem jako muДЌednГ­ka.

StГЎle zГЎdy obrГЎcenГЎ ke generГЎlovi si odkaЕЎlala a pokraДЌovala.

„Nepochybuji o tom, generГЎle,“ Е™ekla, „Еѕe tvoje jednotky jsou skvД›le vycviДЌenГ©. Nebo o tom, Еѕe budou nГЎsledovat toho, kdo drЕѕГ­ Еѕezlo. PЕ™edchГЎzГ­ je jejich slavnГЎ povД›st. TakГ© vГ­m o tom, Еѕe jich je mnohem vГ­c, neЕѕ mГЅch jednotek. SamozЕ™ejmД› vГ­m, Еѕe odsud nenГ­ Гєniku, ale jak vidГ­ЕЎ, jГЎ se nesnaЕѕГ­m utГ­kat. NepotЕ™ebuji to.“

ZmatenД› se na ni podГ­val. Volusie se znovu zadГ­vala na nГЎdvoЕ™Г­ a pГЎtrala po znГЎmГ© postavД›. V dГЎlce spatЕ™ila Kooliana, ДЌarodД›je. StГЎl uprostЕ™ed davu a nikoho si nevЕЎГ­mal. ObliДЌej pokrytГЅ bradavicemi mД›l natoДЌenГЅ k balkonu a svГ© zГЎЕ™ivД› zelenГ© oДЌi upГ­ral na Volusii. Byl odД›nГЅ ve svГ©m ДЌernГ©m plГЎЕЎti, v davu byl nepЕ™ehlГ©dnutelnГЅ. Ruce mД›l sloЕѕenГ© na hrudi, obliДЌej ДЌГЎsteДЌnД› krytГЅ kГЎpГ­ a klidnД› ДЌekal na jejГ­ rozkaz. Jako jedinГЅ v celГ©m mД›stskГ©m chaosu stГЎl na mГ­stД› a nehГЅbal se.

Volusie na něj nenápadně pokývla a viděla, že i on kývl – pochopil její znamení.

Volusie se s ГєsmД›vem obrГЎtila pЕ™Г­mo ke generГЎlovi.

„MЕЇЕѕeЕЎ mi teДЏ pЕ™edat svoje Еѕezlo,“ pronesla, „nebo tД› mЕЇЕѕu zabГ­t a pak si ho vezmu sama.“

NevД›Е™Г­cnД› se na ni podГ­val, pak zavrtД›l hlavou a poprvГ© za celou dobu se usmГЎl.

„ZnГЎm rЕЇznГ© blГЎzny,“ Е™ekl. „Jednomu jsem slouЕѕil celГ© roky. Ale ty… ty jsi opravdu vГЅjimeДЌnГЅ pЕ™Г­pad. DobrГЎ tedy, pokud si pЕ™ejeЕЎ tu dnes zemЕ™Г­t, staniЕѕ se.“

UdД›lal krok kupЕ™edu a tasil meДЌ.

„Tvoji smrt si vychutnГЎm,“ dodal. „PЕ™ГЎl jsem si ji uЕѕ od doby, kdy jsem poprvГ© uvidД›l tvoji tvГЎЕ™. VЕЎechna ta arogance – staДЌГ­ k tomu, aby se z nГ­ udД›lalo ДЌlovД›ku zle.“

DoЕЎel aЕѕ k nГ­ a v tu chvГ­li se Volusie obrГЎtila. V mГ­stnosti se nГЎhle objevil Koolian a stanul po jejГ­m boku.

GenerГЎl se na nД›j zmatenД› podГ­val. NechГЎpal, jak se tak nГЎhle mohl objevit v mГ­stnosti. OДЌividnД› to neДЌekal a nevД›dД›l, co si s nГ­m mГЎ poДЌГ­t.

Koolian stГЎhl ДЌernou kГЎpi z hlavy a zavrДЌel. SmД›ЕЎnГЎ tvГЎЕ™, aЕѕ nelidsky bledГЎ, se mu zkroutila, pak nГЎhle obrГЎtil oДЌi v sloup a pomalu pozvedl ruce.

Jakmile to udД›lal, generГЎl i jeho muЕѕi padli na kolena. Е?vali bolestГ­ a vЕЎichni se chytali rukama za hlavu.

„PЕ™estaЕ€ s tГ­m!“ jeДЌel jeden z nich.

Pak jim pomalu zaДЌala vytГ©kat krev z uЕЎГ­ a jeden po druhГ©m se hroutili na kamennou podlahu, kde zЕЇstali bez hnutГ­ leЕѕet.

Byli mrtvГ­.

Volusie pomalu vykroДЌila kupЕ™edu, klidnД› se sehnula a vzala si zlatГ© Еѕezlo z generГЎlovy mrtvГ© ruky.

Pozvedla Еѕezlo do vГЅЕЎky a prohlГ­Еѕela si ho ve sluneДЌnГ­m svД›tle. UЕѕГ­vala si jeho vГЎhu v ruce. LГ­bilo se jГ­, jak se leskne. Byla to zlovД›stnГЎ vД›c.

Е iroce se usmГЎla.

Bylo dokonce tД›ЕѕЕЎГ­, neЕѕ si pЕ™edstavovala.

*

Volusie se zastavila tД›snД› za pЕ™Г­kopem vnД› hradeb Maltolisu. Po jejГ­m boku stГЎl jejГ­ ДЌarodД›j Koolian, jejГ­ zabijГЎk Aksan a velitel jejГ­ch volusijskГЅch jednotek, Soku. SpoleДЌnД› si prohlГ­Еѕeli ohromnou maltoliskou armГЎdu, kterГЎ se pЕ™ed nimi shromГЎЕѕdila. Kam aЕѕ jejГ­ oko na pouЕЎtnГ­ plГЎni dohlГ©dlo, vЕЎude stГЎli muЕѕi z Maltolisu, celГЅch dvД› stД› tisГ­c. VД›tЕЎГ­ armГЎda, neЕѕ jakou kdy dЕ™Г­v vidД›la. Byl to dД›sivГЅ pohled.

VojГЎci trpД›livД› ДЌekali, nemД›li velitele. VЕЎichni se upЕ™enД› dГ­vali na ni, na Volusii, kterГЎ pЕ™ed nimi stГЎla na vyvГЅЕЎenГ©m pГіdiu. Ve vzduchu bylo cГ­tit napД›tГ­ a Volusie vД›dД›la, Еѕe vЕЎichni ДЌekajГ­, co se bude dГ­t. Rozhodovali se, jestli ji zabijГ­, nebo jestli jГ­ budou slouЕѕit.

Volusie se na nД› hrdД› podГ­vala a cГ­tila, Еѕe se pЕ™ed nГ­ rozprostГ­rГЎ jejГ­ osud. Pomalu pozvedla zlatГ© Еѕezlo nad hlavu. Pomalu se otГЎДЌela, aby ji vidД›li na vЕЎech stranГЎch. Aby vЕЎichni vidД›li, Еѕe drЕѕГ­ zlatГ© Еѕezlo tЕ™pytГ­cГ­ se ve sluneДЌnГ­m svД›tle.

„MOJI LIDГ‰!“ vykЕ™ikla hlasitД›. „JГЎ jsem bohynД› Volusie. VГЎЕЎ princ je mrtvГЅ. JГЎ jsem ta, kterГЎ teДЏ drЕѕГ­ Еѕezlo. JГЎ jsem ta, kterou teДЏ budete nГЎsledovat. NГЎsledujte mne a jГЎ vГЎm dГЎm slГЎvu, bohatstvГ­ a vЕЎe, po ДЌem vaЕЎe srdce touЕѕГ­. ZЕЇstaЕ€te zde a promarnГ­te svГ© Еѕivoty, nakonec na tomto mГ­stД› zemЕ™ete, ve stГ­nu jeho zdГ­. Ve stГ­nu mrtvoly velitele, kterГ©mu na vГЎs nikdy nezГЎleЕѕelo. NГЎsledovali jste ho v jeho ЕЎГ­lenstvГ­, teДЏ mЕЇЕѕete nГЎsledovat mne za slГЎvou. Do vГ­tД›znГЅch bitev. KoneДЌnД› budete mГ­t velitele, jakГ©ho si zaslouЕѕГ­te.“

Pak zvedla Еѕezlo jeЕЎtД› vГЅЕЎ a rozhlГ©dla se po vojГЎcГ­ch shromГЎЕѕdД›nГЅch kolem. VidД›la jejich disciplinovanГ© pohledy, cГ­tila, Еѕe se jejГ­ osud naplnil. CГ­tila, Еѕe je neporazitelnГЎ. ЕЅe se jГ­ uЕѕ nic nemЕЇЕѕe postavit do cesty. Dokonce ani tyhle statisГ­ce muЕѕЕЇ. VД›dД›la, Еѕe se pЕ™ed nГ­ sklonГ­, stejnД› jako zbytek svД›ta. VidД›la to svГЅm vnitЕ™nГ­m zrakem. Konec koncЕЇ, byla pЕ™eci bohynД›. ЕЅila nad vЕЎemi ostatnГ­mi lidmi. Jakou jinou moЕѕnost by mД›li?

Se stejnou jistotou, jakou si pЕ™edstavovala, se pomalu zaДЌalo ozГЅvat Е™inДЌenГ­ zbrojГ­ a pomalu, jeden po druhГ©m, pЕ™ed nГ­ muЕѕi poklekali. Jeden po druhГ©m se za rachotu zbroje sklГЎnД›li, ЕЎГ­Е™ilo se to jako vlna. PostupnД› pЕ™ed nГ­ poklekli vЕЎichni.

„VOLUSIE!“ odЕ™Г­kГЎvali vЕЎichni mД›kce, znovu a znovu.

„VOLUSIE!“

„VOLUSIE!“




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Godfrey cГ­til, jak mu vzadu po krku stГ©kГЎ pot, zatГ­mco se choulil uprostЕ™ed skupiny otrokЕЇ, kterГЎ postupovala klikatГЅmi ulicemi Volusie. SnaЕѕil se pЕ™Г­liЕЎ nevyДЌnГ­vat, aby si ho nikdo nevЕЎГ­mal. DalЕЎГ­ zasviЕЎtД›nГ­ proЕ™Г­zlo vzduch a Godfrey zakЕ™iДЌel bolestГ­, kdyЕѕ mu konec biДЌe dopadl na zГЎda. OtrokynД› vedle nД›j zakЕ™iДЌela jeЕЎtД› mnohem hlasitД›ji, protoЕѕe biДЌ mГ­Е™il pЕ™edevЕЎГ­m na ni. MocnД› ji ЕЎvihnul pЕ™es zГЎda a Еѕena zakЕ™iДЌela, zavrГЎvorala a padala vpЕ™ed.

Godfrey se pro ni instinktivnД› natГЎhl tД›snД› pЕ™ed tГ­m, neЕѕ upadla. Ihned si ale takГ© uvД›domil, Еѕe tГ­m riskuje svЕЇj Еѕivot. ZotroДЌenГЎ Еѕena se postavila a otoДЌila se na nД›j. V jejГ­ tvГЎЕ™i se zraДЌila panika a strach. A kdyЕѕ ho spatЕ™ila, oДЌi se jГ­ pЕ™ekvapenГ­m rozЕЎГ­Е™ily. PЕ™irozenД› neДЌekala, Еѕe vedle sebe uvidГ­ ДЌlovД›ka svД›tlГ© kЕЇЕѕe, kterГЅ tu vedle nГ­ volnД› krГЎДЌГ­, nespoutanГЅ. Godfrey rychle zavrtД›l hlavou a pЕ™iloЕѕil si prst na rty. Modlil se, aby Еѕena zЕЇstala zticha. NaЕЎtД›stГ­ jeho nevyЕ™ДЌenou prosbu uposlechla.

Ozvalo se další zasvištění biče a Godfrey vzhlédl a spatřil dozorce, jak si razí cestu průvodem a bezmyšlenkovitě bičují otroky ze všech stran s očividným úmyslem pouze připomenout svou přítomnost. Když se ohlédl, spatřil přímo za sebou vyděšené tváře Akortha a Fultona, jejichž oči kmitaly sem a tam, a hned vedle nich klidné a odhodlané tváře Mereka a Aria. Godfrey byl udivený tím, že tito dva chlapci projevují mnohem větší rozvahu a statečnost než Akorth a Fulton, dva dospělí – i když většinou opilí – muži.

Pochodovali dГЎl a Godfrey vycГ­til, Еѕe se blГ­ЕѕГ­ k cГ­li jejich cesty, aЕҐ uЕѕ to bude cokoli. SamozЕ™ejmД› vД›dД›l, Еѕe nesmГ­ dovolit, aby doЕЎli aЕѕ do cГ­le. MusГ­ brzy nД›co udД›lat. DokГЎzal splnit svЕЇj cГ­l a proniknout do Volusie, ale teДЏ se musel vysvobodit z tГ©hle skupinky dЕ™Г­v, neЕѕ budou vЕЎichni odhaleni.

Godfrey se rozhlГ©dl a vЕЎiml si nД›ДЌeho, co ihned zaДЌal zapracovГЎvat do svГ©ho vznikajГ­cГ­ho plГЎnu: vД›tЕЎina dozorcЕЇ se nynГ­ shromГЎЕѕdila u pЕ™ednГ­ ДЌГЎsti konvoje otrokЕЇ. SamozЕ™ejmД›, dГЎvalo to smysl. Vzhledem k tomu, Еѕe vЕЎichni otroci byli spoutanГ­ k sobД›, nebylo pochopitelnД› kam utГ©ct, takЕѕe dozorci zjevnД› usoudili, Еѕe zadnГ­ ДЌГЎst prЕЇvodu nenГ­ tЕ™eba hlГ­dat. KromД› tД›ch pГЎr dozorcЕЇ, kteЕ™Г­ jeЕЎtД› stГЎle krГЎДЌeli sem a tam podГ©l zГЎstupu otrokЕЇ a biДЌovali je, nebyl uЕѕ nikdo, kdo by je mohl zastavit, kdyЕѕ na konci konvoje nenГЎpadnД› vyklouznou ven. Tak mЕЇЕѕou nenГЎpadnД› utГ©ct a schovat se v ulicГ­ch Volusie.

Godfrey vД›dД›l, Еѕe musГ­ jednat rychle. A pЕ™esto se jeho srdce prudce rozbuЕЎilo pokaЕѕdГ©, kdyЕѕ se snaЕѕil odhodlat k tomu troufalГ©mu kroku. Mysl mu Е™Г­kala, Еѕe musГ­ jГ­t, ale jeho tД›lo stГЎle vГЎhalo. Nikdy zrovna nevynikal odvahou.

Godfrey stále nemohl uvěřit tomu, že jsou tady, že se skutečně dokázali dostat za tyto nedobytné zdi. Bylo to jako ve snu – ale ve snu, který se stále víc stával noční můrou. Otupělost po víně pomalu odeznívala a čím víc byl Godfrey při smyslech, tím víc si uvědomoval, jak moc špatný nápad tohle všechno je.

„MusГ­me se odsud dostat,“ zaЕЎeptal nalГ©havД› Merek, kdyЕѕ se naklonil kupЕ™edu. „MusГ­me se pohnout.“

Godfrey zavrtД›l hlavou a nervГіznД› polkl. Pot ho ЕЎtГ­pal v oДЌГ­ch. Jedna jeho ДЌГЎst vД›dД›la, Еѕe Merek mГЎ pravdu, ale druhГЎ ДЌГЎst ДЌekala na ten nejpЕ™Г­hodnД›jЕЎГ­ okamЕѕik.

„Ne,“ opГЎДЌil Godfrey. „JeЕЎtД› ne.“

Godfrey se rozhlédl a viděl různé typy otroků. Všichni byli spoutaní a dozorci je vlekli ulicemi Volusie. Nebyli mezi nimi jen ti s tmavou pletí. Vypadalo to, že Impérium dokázalo zotročit všechny možné rasy ze všech koutů Impéria – kohokoli, kdo nepříslušel k imperiální rase, kdo nesdílel jejich lesklou žlutou kůži, vysokou postavu se širokými rameny a malé rohy vyrůstající za ušima.

„Na co ДЌekГЎme?“ zeptal se Ario.

„KdyЕѕ uteДЌeme do otevЕ™enГЅch ulic,“ vysvД›tloval Godfrey, „budeme pЕ™Г­liЕЎ nГЎpadnГ­. A takГ© by nГЎs mohli chytit. MusГ­me jeЕЎtД› poДЌkat.“

„PoДЌkat na co?“ nalГ©hal Merek a v jeho hlase bylo slyЕЎet rozДЌarovГЎnГ­.

Godfrey bezdД›ДЌnД› zavrtД›l hlavou. V tu chvГ­li mu pЕ™ipadalo, Еѕe se jeho plГЎn rozpadГЎ.

„NevГ­m,“ pЕ™iznal.

ZatoДЌili za dalЕЎГ­ roh a hned za nГ­m se jim pЕ™ed oДЌima rozprostЕ™elo celГ© mД›sto Volusia. Godfrey na tu podГ­vanou hledД›l v nД›mГ©m ГєЕѕasu.

Bylo to to nejГєЕѕasnД›jЕЎГ­ mД›sto, jakГ© kdy vidД›l. Godfrey byl, coby krГЎlЕЇv syn, jiЕѕ v mnoha velkГЅch, slavnГЅch, bohatГЅch a opevnД›nГЅch mД›stech. NavЕЎtГ­vil nejkrГЎsnД›jЕЎГ­ mД›sta celГ©ho svД›ta a pouze nД›kolik z nich dokГЎzalo svou krГЎsou a majestГЎtnostГ­ konkurovat Savarii ДЌi Silesii a jen pГЎr skuteДЌnД› nejhonosnД›jЕЎГ­ch mД›st se mohlo pЕ™irovnГЎvat i k samotnГ©mu KrГЎlovu Dvoru. Godfreyho nebylo moЕѕnГ© ohromit jen tak snadno.

Ale něco takového ještě nikdy neviděl. Před ním se rozprostírala kombinace krásy, pořádku, síly a bohatství. Především bohatství. První věc, která Godfreyho zarazila, byly všechny ty modly. Po celém městě byly rozmístěné sochy zobrazující bohy, které Godfrey nedokázal rozeznat. Jeden z nich vypadal jako bůh moře, další bůh nebes, další bůh kopců… A kolem nich byly shromážděné hloučky lidí, kteří se jim klaněli. V dálce se nad městem tyčila obrovská zlatá socha sahající až do výšky sta stop. Socha Volusie. Před ní klečely zástupy lidí a hluboce se jí klaněly.

DalЕЎГ­ vД›c, kterГЎ Godfreyho pЕ™ekvapila, byly ulice dlГЎЕѕdД›nГ© zlatem. VЕЎechno bylo dokonale zГЎЕ™ivГ© a aЕѕ ГєzkostlivД› ДЌistГ©. VЕЎechny budovy byly postavenГ© z dokonale opracovanГ©ho kamene, kaЕѕdГЅ jednotlivГЅ kГЎmen byl pЕ™esnД› na svГ©m mГ­stД›. Ulice mД›sta se tГЎhly aЕѕ do nedohledna, zdГЎlo se, Еѕe mД›sto se rozprostГ­rГЎ po celГ©m obzoru. JeЕЎtД› vГ­ce ohromujГ­cГ­ byly kanГЎly a strouhy, kterГ© se vinuly podГ©l ulic, nД›kterГ© v obloucГ­ch a jinГ© v kruzГ­ch, pЕ™ivГЎdД›ly do mД›sta azurovД› zГЎЕ™ivou vodu oceГЎnskГ©ho pЕ™Г­livu a pЕЇsobily zГЎroveЕ€ jako potrubГ­, jako olej, kterГЅ udrЕѕoval mД›sto v chodu. VЕЎechny vodnГ­ cesty byly pЕ™eplnД›nГ© zdobenГЅmi zlatГЅmi loДЏkami, ve kterГЅch se obyvatelГ© mД›sta pohybovali ulicemi sem a tam.

MД›sto bylo plnГ© svД›tla, kterГ© se odrГЎЕѕelo od pЕ™Г­stavu naplnД›nГ©ho nikdy neutichajГ­cГ­m zvukem narГЎЕѕejГ­cГ­ch vln. MД›sto Volusia mД›lo tvar koЕ€skГ© podkovy, jejГ­Еѕ strany objГ­maly mД›stskГЅ pЕ™Г­stav, a oceГЎnskГ© vlny narГЎЕѕely pЕ™Г­mo do zlatГЅch pЕ™Г­stavnГ­ch hrГЎzГ­. Mezi zГЎЕ™Г­ oceГЎnu, paprsky obou sluncГ­ na obloze a leskem vЕЎudypЕ™Г­tomnГ©ho zlata, Volusia pЕ™Г­jemnД› oslЕ€ovala zrak. A toto vЕЎechno bylo orГЎmovГЎno dvД›ma vysokГЅmi sloupy tyДЌГ­cГ­mi se nad branou do pЕ™Г­stavu, masivnГ­mi stoЕѕГЎry demonstrujГ­cГ­mi sГ­lu.

Godfrey si uvД›domil, Еѕe tohle mД›sto bylo postaveno tak, aby zastraЕЎovalo a vyzaЕ™ovalo bohatstvГ­, a tento ГєДЌel plnilo velmi dobЕ™e. Bylo to mД›sto, ve kterГ©m byl patrnГЅ pokrok, vyspД›lost a civilizovanost, a kdyby Godfrey nevД›dД›l, jak krutГ­ jsou jeho obyvatelГ©, sГЎm by v takovГ©mto mД›stД› velmi rГЎd Еѕil. Bylo tak odliЕЎnГ© od vЕЎeho, co nabГ­zel Prsten. MД›sta v Prstenu byla postavena tak, aby poskytovala bezpeДЌГ­ a ochranu svГЅm obyvatelЕЇm. Byla skromnГЎ a pokornГЎ, stejnД› jako jejich obyvatelstvo. Ale imperiГЎlnГ­ mД›sta byla jinГЎ. Byla otevЕ™enГЎ, nebojГЎcnГЎ a postavena tak, aby svГ© bohatstvГ­ stavД›la na odiv. Godfrey si uvД›domoval, Еѕe to dГЎvГЎ smysl: imperiГЎlnГ­ mД›sta nemД›la koho se bГЎt, nehrozil jim Гєtok od ЕѕГЎdnГ©ho nepЕ™Г­tele.

Godfrey zaslechl hluk, kterГЅ se ЕЎГ­Е™il z mГ­st pЕ™ed nimi, a kdyЕѕ doЕЎli na konec uliДЌky a zahnuli za roh, pЕ™ed nimi se nГЎhle rozprostЕ™elo rozsГЎhlГ© nГЎdvoЕ™Г­, za kterГЅm se nachГЎzel pЕ™Г­stav. Bylo to ЕЎirokГ© kamennГ© prostranstvГ­, hlavnГ­ kЕ™iЕѕovatka celГ©ho mД›sta, ze kterГ© vybГ­hal tucet ulic do tuctu rЕЇznГЅch smД›rЕЇ. To vЕЎe bylo vidД›t prЕЇzorem pod kamennГЅm obloukem stojГ­cГ­m asi dvacet metrЕЇ pЕ™ed nimi. Godfrey vД›dД›l, Еѕe jakmile jejich prЕЇvod projde pod jeho klenbou, budou na otevЕ™enГ©m prostranstvГ­, vystaveni tisГ­cЕЇm oДЌГ­ spoleДЌnД› se vЕЎemi ostatnГ­mi otroky. Pak uЕѕ nebude moЕѕnГ© vyklouznout a zmizet.

JeЕЎtД› vГ­ce Godfreyho znepokojil pohled na to, jak se otroci doslova hrnou ze vЕЎech moЕѕnГЅch smД›rЕЇ, ohlaЕЎovГЎni svГЅmi dozorci, otroci ze vЕЎech koutЕЇ ImpГ©ria, vЕЎech moЕѕnГЅch ras, vЕЎichni spoutanГ­ a vleДЌenГ­ k vysokГ© ploЕЎinД› na bЕ™ehu oceГЎnu. Na nГ­ byli otroci vystaveni, zatГ­mco bohatГ­ imperiГЎlnГ­ mД›ЕЎЕҐanГ© si je prohlГ­Еѕeli a pЕ™edklГЎdali otrokГЎЕ™ЕЇm svГ© nabГ­dky. Vypadalo to tu doslova jako na trЕѕiЕЎti.

Zvedl se hluk a Godfrey sledoval, jak si jeden z imperiГЎlnГ­ch pГЎnЕЇ prohlГ­ЕѕГ­ ДЌelist jednoho z otrokЕЇ s bГ­lou kЕЇЕѕГ­ a dlouhГЅmi rovnГЅmi hnД›dГЅmi vlasy. PГЎn spokojenД› pЕ™ikГЅvl a dozorce pЕ™ikroДЌil a spoutal otrokovi ruce. Obchod byl uzavЕ™en. Pak dozorce popadl otroka vzadu za koЕЎili, prudce do nД›j vrazil a shodil ho z ploЕЎiny dolЕЇ, tvГЎЕ™Г­ k zemi. MuЕѕ prolГ©tl vzduchem a tД›Еѕce dopadl a dav propukl v jГЎsot, zatГ­mco nД›kolik vojГЎkЕЇ pЕ™ispД›chalo, zvedlo otroka na nohy a odvleklo ho pryДЌ.

Z jinГ©ho koutu mД›sta se objevil dalЕЎГ­ zГЎstup otrokЕЇ a Godfrey sledoval, jak nejvД›tЕЎГ­ho z nich, zdravГ©ho statnГ©ho muЕѕe, o stopu vyЕЎЕЎГ­ho neЕѕ byli vЕЎichni ostatnГ­, dozorci vystrДЌili kupЕ™edu pЕ™ed zbytek druЕѕiny. Jeden z pЕ™Г­tomnГЅch imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ proti nД›mu pozvedl sekeru a na tД›le otroka se viditelnД› napjaly vЕЎechny svaly.

VojГЎk ale svou ostrou sekerou pЕ™eЕҐal pouta a nГЎdvoЕ™Г­m otЕ™ГЎsl zvuk kovu dopadajГ­cГ­ho na kamennou zem.

Otrok zmatenД› hledД›l na dozorce.

„Jsem volnГЅ?“ zeptal se.

Ale nД›kolik vojГЎkЕЇ k nД›mu pЕ™ispД›chalo, popadli ho za paЕѕe a odvlekli ho k podstavci obrovskГ© zlatГ© sochy pЕ™edstavujГ­cГ­ Volusii, kterГЎ dominovala pЕ™Г­stavu. JejГ­ prst ukazoval smД›rem k moЕ™i. DivokГ© vlny dosahovaly aЕѕ k nГ­ a rozbГ­jely se o jejГ­ nohy.

Dav se sebД›hl, kdyЕѕ vojГЎci pЕ™ivlekli vysokГ©ho muЕѕe aЕѕ k soЕЎe, donutili ho, aby se sehnul, a hlavu mu pЕ™itiskly k jejГ­m nohГЎm.

„NE!“ kЕ™iДЌel muЕѕ.

Jeden z imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ postoupil blГ­Еѕ, znovu napЕ™ГЎhl sekeru a tentokrГЎt vzpouzejГ­cГ­mu se otrokovi usekl hlavu.

Dav shromГЎЕѕdД›nГЅ okolo nadЕЎenД› vykЕ™ikl a ve stejnГ©m okamЕѕiku vЕЎichni padli na kolena a klanД›li se k zemi, aby uctili sochu, kterГ© po nohou stГ©kala jeЕЎtД› horkГЎ krev.

„ObД›ЕҐ pro naЕЎi velkou bohyni!“ zvolal vojГЎk se zkrvavenou sekerou. „DГЎvГЎme ti ty nejlepЕЎГ­ a nejvybranД›jЕЎГ­ plody!“

Dav znovu zajГЎsal.

„NevГ­m jak ty,“ ozval se MerekЕЇv nalГ©havГЅ hlas, „ale jГЎ nehodlГЎm skonДЌit jako obД›ЕҐ pro nД›jakou modlu. Ne dnes.“

Ozvalo se další prásknutí bičem a Godfrey si uvědomil, že oblouková brána je stále blíž. Srdce se mu rozbušilo, když mu došel význam Merekových slov, a uvědomil si, že má pravdu. Musel něco udělat – a to rychle.

NГЎhle se Godfrey prudce otoДЌil. Koutkem oka zahlГ©dl pД›tici muЕѕЕЇ s jasnД› rudГЅmi kГЎpД›mi, kteЕ™Г­ rychle krГЎДЌeli ulicГ­ opaДЌnГЅm smД›rem. VЕЎiml si, Еѕe majГ­ bГ­lou pleЕҐ, jejich ruce i tvГЎЕ™e byly bledГ© a vЕЎichni byli menЕЎГ­ neЕѕ mohutnГ­ tyrani imperiГЎlnГ­ rasy. Ihned vД›dД›l, kdo to je: FiniГЎni. Jednou z Godfreyho skvД›lГЅch vlastnostГ­ byla schopnost zapamatovat si vyprГЎvД›nГ­, kterГЎ slyЕЎel, i kdyЕѕ byl opilГЅ. PoslednГ­ mД›sГ­c pozornД› poslouchal pЕ™Г­bД›hy o Volusii, kterГ© vyprГЎvД›li SandaЕ™ini lidГ© u veДЌernГ­ch ohЕ€ЕЇ. Naslouchal, jak popisujГ­ slavnГ© mД›sto a jeho historii, jak vyprГЎvД›jГ­ o vЕЎech rasГЎch, kterГ© byly zotroДЌeny, i o tГ© jedinГ©, kterГЎ zotroДЌena nebyla. O FiniГЎnech, jedinГ© vГЅjimce z pravidla. Bylo jim dovoleno ЕѕГ­t svobodnД›, generaci za generacГ­, protoЕѕe byli pЕ™Г­liЕЎ bohatГ­, neЕѕ aby byli zabГ­jeni, pЕ™Г­liЕЎ semknutГ­, pЕ™Г­liЕЎ schopnГ­ uДЌinit sami sebe nepostradatelnГЅmi a vytvoЕ™it si aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ silnГЅ vliv. PЕ™esnД› jak si Godfrey pamatoval z vyprГЎvД›nГ­, byli snadno rozpoznatelnГ­ dГ­ky svГ© svД›tlГ© kЕЇЕѕi, zГЎЕ™ivД› rudГЅm kГЎpГ­m a ohnivД› rudГЅm vlasЕЇm.

Godfrey dostal nГЎpad. Bylo to teДЏ nebo nikdy.

„Rychle!“ zavolal na svГ© pЕ™ГЎtele.

Godfrey se otoДЌil a dal se do pohybu. PЕ™ed zmatenГЅmi zraky spoutanГЅch a ЕЎokovanГЅch otrokЕЇ vybД›hl ze zadnГ­ho konce zГЎstupu. OstatnГ­, jak si s Гєlevou vЕЎiml, ho hbitД› nГЎsledovali.

Godfrey zuЕ™ivД› bД›Еѕel, tД›ЕѕkГ© pytle se zlatem, kterГ© mД›l uvГЎzanГ© u pasu, ho tГ­Еѕily a tГЎhly ho k zemi. OstatnГ­ se potГЅkali se stejnГЅm problГ©mem, a kdyЕѕ bД›Еѕeli, zlato cinkalo. PД›tice FiniГЎnЕЇ byla nynГ­ kousek pЕ™ed nimi a na dalЕЎГ­m rohu odboДЌila do postrannГ­ uliДЌky. Godfrey se pustil pЕ™Г­mo za nimi a modlil se, aby se vЕЎichni dokГЎzali dostat za roh, aniЕѕ by je spatЕ™ilo jedinГ© imperiГЎlnГ­ oko.

Godfreymu se ozГЅval v uЕЎГ­ch tlukot jeho vlastnГ­ho srdce, a kdyЕѕ pЕ™ed sebou spatЕ™il skupinku FiniГЎnЕЇ, bez rozmГЅЕЎlenГ­ vyskoДЌil do vzduchu a vrhl se na nД› zezadu.

TЕ™i muЕѕe dokГЎzal povalit na zem a svalil se mezi nД›. Bolela ho Еѕebra, kterГЎ si narazil pЕ™i dopadu na tvrdГЅ kГЎmen. VzhlГ©dl a spatЕ™il Mereka, kterГЅ nГЎsledoval jeho pЕ™Г­kladu a pustil se do dalЕЎГ­ho, Akorth se vrhl k zemi a zaklekl jednoho z leЕѕГ­cГ­ch muЕѕЕЇ a Fulton se vrhl na poslednГ­ho, toho nejmenЕЎГ­ho z celГ© skupinky, ale ke Godfreyho oДЌividnГ© nelibosti minul a teДЏ se jen bezmocnД› a s hlasitГЅmi bolestnГЅmi vГЅkЕ™iky vГЎlel na zemi.

Jednoho z muЕѕЕЇ Godfrey omrГЎДЌil ranou pД›stГ­ a dalЕЎГ­ho pevnД› drЕѕel, ale pЕ™i pohledu na to, jak nejmenЕЎГ­ muЕѕ utГ­kГЎ pryДЌ smД›rem od nich a chystГЎ se zahnout za nejbliЕѕЕЎГ­ roh, zaДЌal propadat panice. Koutkem oka ale zahlГ©dl Aria, kterГЅ se klidnД› postavil, sehnul se k zemi, zdvihl kГЎmen, chvГ­li si ho prohlГ­Еѕel a potom ho hodil za utГ­kajГ­cГ­m muЕѕem.

PerfektnД› mГ­Е™enГЅ hod zasГЎhl FiniГЎna pЕ™Г­mo do spГЎnku pЕ™esnД› ve chvГ­li, kdy se chystal odboДЌit. MuЕѕ padl k zemi a Ario, kterГЅ pochopil Godfreyho plГЎn, se k nД›mu rozebД›hl, svlГ©kl mu kГЎpi a sГЎm se do nГ­ zaДЌal oblГ©kat.

Godfrey, kterГЅ stГЎle jeЕЎtД› zГЎpasil s jednГ­m z FiniГЎnЕЇ, se koneДЌnД› dokГЎzal postavit na nohy a ostrГЅm Гєderem lokte do tvГЎЕ™e muЕѕe omrГЎДЌil. Akorth popadl svГ©ho soupeЕ™e za koЕЎili a dvakrГЎt s nГ­m prudce ЕЎkubl, takЕѕe muЕѕ se pokaЕѕdГ© praЕЎtil do hlavy o kamennou zem a rovnД›Еѕ upadl do bezvД›domГ­. Merek jednoho ze zbГЅvajГ­cГ­ch muЕѕЕЇ ЕЎkrtil tak dlouho, dokud i ten neztratil vД›domГ­, a pak se odvalil k poslednГ­mu z FiniГЎnЕЇ a pЕ™itiskl mu na krk nЕЇЕѕ.

Godfrey se chystal na Mereka zavolat, aby to nedД›lal, ale neЕѕ to staДЌil udД›lat, pЕ™edbД›hl ho silnГЅ hlas, kterГЅ proЕ™Г­zl vzduch:

„Ne!“ zavelel drsnГЅ hlas.

Godfrey vzhlГ©dl a spatЕ™il Aria, jak zamraДЌenД› stojГ­ nad Merekem.

„NezabГ­jej ho!“ pЕ™ikГЎzal Ario.

Merek mu opД›toval zamraДЌenГЅ pohled.

„MrtvГ­ nemluvГ­,“ Е™ekl Merek. „NechГЎm ho jГ­t a vЕЎichni zemЕ™eme.“

„Na tom nezГЎleЕѕГ­,“ opГЎДЌil Ario, „nic ti neudД›lal. NezabijeЕЎ ho.“

Merek se vzdorovitГЅm vГЅrazem se pomalu postavil na nohy a pЕ™ikroДЌil k Ariovi.

„Jsi o pЕЇlku menЕЎГ­ neЕѕ jГЎ, hochu,“ zuЕ™il Merek, „a jГЎ mГЎm nЕЇЕѕ. NepokouЕЎej mД›.“

„MoЕѕnГЎ jsem o pЕЇlku menЕЎГ­,“ odpovД›dД›l Ario klidnД›, „ale jsem dvakrГЎt rychlejЕЎГ­. PЕ™ibliЕѕ se ke mnД› a jГЎ ti ten nЕЇЕѕ vytrhnu z ruky a podЕ™Г­znu ti s nГ­m krk dЕ™Г­v, neЕѕ vЕЇbec dokonДЌГ­ЕЎ vГЅpad.“

Godfrey byl touto scГ©nou ohromen, pЕ™edevЕЎГ­m proto, Еѕe Ario byl dokonale klidnГЅ. PЕ™ipadalo mu, Еѕe se na nД›j dГ­vГЎ jen ve snu. Ario nemrkal, nepohnul jedinГЅm svalem a mluvil tak klidnД›, jako by ЕЎlo o nejtriviГЎlnД›jЕЎГ­ rozhovor, jakГЅ si dokГЎzal pЕ™edstavit. Jeho slova dГ­ky tomu znД›la jeЕЎtД› pЕ™esvД›dДЌivД›ji.

Merek musel dospД›t ke stejnГ©mu nГЎzoru, protoЕѕe se ani nepohnul. Godfrey vД›dД›l, Еѕe musГ­ rychle zasГЎhnout a potyДЌku ukonДЌit.

„NГЎЕЎ nepЕ™Г­tel nenГ­ tady,“ Е™ekl Godfrey, pЕ™ispД›chal ke chlapcЕЇm, chytil Mereka za zГЎpД›stГ­, ve kterГ©m svГ­ral nЕЇЕѕ, a stГЎhl mu ho dolЕЇ. „NepЕ™Г­tel je tam venku. KdyЕѕ budeme bojovat mezi sebou, nebudeme proti nД›mu mГ­t ЕѕГЎdnou ЕЎanci.“

NaЕЎtД›stГ­ si Merek nechal Е™Г­ct a zastrДЌil nЕЇЕѕ.

„PospД›ЕЎte si,“ pokraДЌoval Godfrey. „VЕЎichni. SvlГ©knД›te jim ЕЎaty a obleДЌte si je. TeДЏ jsme FiniГЎni.“

SvlГ©kli vЕЎem FiniГЎnЕЇm jejich jasnД› rudГ© kГЎpД› a oblГ©kli se do nich.

„Tohle je smД›ЕЎné“ Е™ekl Akorth.

Godfrey si ho prohlГ©dl a vЕЎiml si, Еѕe mГЎ pЕ™Г­liЕЎ velkГЅ pupek a je pЕ™Г­liЕЎ vysokГЅ. KГЎpД› mu byla malГЎ a vyДЌnГ­valy mu zpod nГ­ kotnГ­ky.

Merek se uchechtl.

„MД›l sis dГЎt o jeden dЕѕbГЎnek piva mГ­Е€,“ Е™ekl.

„JГЎ si tohle nevezmu!“ protestoval Akorth.

„Nejdeme na mГіdnГ­ pЕ™ehlГ­dku,“ prohlГЎsil Godfrey. „Byl bys radЕЎi, aby nГЎs odhalili?“

Akorth s nespokojenГЅm mruДЌenГ­m ustoupil.

Godfrey stГЎl a prohlГ­Еѕel si jejich pД›tiДЌlennou skupinku obleДЌenou do rudГЅch kГЎpГ­, stojГ­cГ­ uprostЕ™ed nepЕ™ГЎtelskГ©ho mД›sta, obklopena nepЕ™ГЎteli. VД›dД›l, Еѕe jejich ЕЎance jsou pЕ™inejlepЕЎГ­m velmi malГ©.

„A co teДЏ?“ zeptal se Akorth.

Godfrey se otoДЌil a pohlГ©dl smД›rem ke konci uliДЌky, kterГЎ vedla do mД›sta. VД›dД›l, Еѕe nadeЕЎel ДЌas.

„PojДЏme se podГ­vat, co je na tГ© Volusii tak ГєchvatnГ©ho.“




KAPITOLA PГЃTГЃ


Thor stál na přídi malé lodi, Reece, Selese, Elden, Indra, Matus a O’Connor seděli na svých místech za ním. Nikdo nevesloval, nikdo nepracoval s plachtami. Záhadný vítr a mořský proud marnily jakoukoli snahu. Thor si uvědomil, že je vítr s proudem odnesou, kam bude jejich záhadná síla chtít, a sebeusilovnější veslování nebo manévrování na tom nemohlo nic změnit. Ohlédl se přes rameno a sledoval ohromné černé útesy značící vstup do Země mrtvých, jak se postupně vzdalují. Při tom pohledu pocítil úlevu. Byl čas hledět kupředu, najít Guwayna a začít novou kapitolu jejich životů.

Podíval se na svoje souputníky a všiml si, že Selese sedící vedle Reece drží jeho ruku a musel si přiznat, že ten pohled byl znepokojující. Thor měl radost, že ji znovu vidí mezi živými a dokázal pochopit, proč je Reece tak nadšený. Současně si ale musel přiznat, že je to docela děsivé. Selese byla mezi nimi. Nedávno byla mrtvá a oni ji přivedli zpět k životu. Připadal si, jako by změnili přirozený běh věcí. Když se na ni podíval důkladněji, všiml si, že je jakoby průsvitná, éterická. A i když byla mezi nimi, byla skutečná, nemohl si pomoct – stále ji vnímal jako mrtvou. Nedokázal se ubránit myšlenkám na to, jestli ji přivedli zpět už natrvalo, nebo jak dlouhý čas jí byl vyměřen, než se bude muset vrátit.

Na druhou stranu, Reece to oДЌividnД› vnГ­mal jinak. Byl jГ­ naprosto okouzlen. ThorЕЇv pЕ™Г­tel se radoval poprvГ© po neskuteДЌnД› dlouhГ© dobД›. Thor to naprosto chГЎpal: konec koncЕЇ, kdo by nechtД›l mГ­t ЕЎanci napravit vЕЎechno ЕЎpatnГ©. Napravit minulГ© chyby, vidД›t nД›koho, o nД›mЕѕ si byl jistГЅ, Еѕe uЕѕ ho nikdy neuvidГ­? Reece svГ­ral jejГ­ dlaЕ€, hledД›l jГ­ do oДЌГ­, a kdyЕѕ ji polГ­bil, pohladil ji po tvГЎЕ™i.

OstatnГ­, jak si Thor vЕЎiml, vypadali ztracenГ­ ve vlastnГ­ch myЕЎlenkГЎch. Jako kdyby proЕЎli nejhlubЕЎГ­m peklem, mГ­sty, kterГ© jen tak nedokГЎЕѕou dostat z hlavy. Jako by vЕЎichni byli zapletenГ­ do pavuДЌin osudu. I Thor je cГ­til. Nad vЕЎemi se vznГЎЕЎela aura melancholie a nikdo nedokГЎzal zaplaЕЎit vzpomГ­nky na to, co se stalo. VЕЎichni truchlili nad ztrГЎtou Convena. ObzvlГЎЕЎЕҐ Thor stГЎle pЕ™emГ­tal o tom, jestli bylo nД›co, co mohl udД›lat, aby ho zastavil. PohlГ©dl na moЕ™e a prohlГ­Еѕel si ЕЎedivГЅ obzor a nekoneДЌnГЅ oceГЎn a pЕ™emГЅЕЎlel, jak jen mohl Conven udД›lat rozhodnutГ­, kterГ© udД›lal. ChГЎpal stesk, kterГЅ cГ­til kvЕЇli svГ©mu bratrovi. PЕ™esto by ale Thor nikdy nekonal stejnД›. UvД›domil si, jak hlubokГЅ zГЎrmutek nad ztrГЎtou Convena cГ­tГ­. Byl v jeho spoleДЌnosti uЕѕ od prvnГ­ho dne v Legii. Thor si vzpomnД›l, jak ho navЕЎtГ­vil v ЕѕalГЎЕ™i. Jak dГ­ky nД›mu zГ­skal druhou ЕЎanci ЕѕГ­t. Na vЕЎechny jeho pokusy ho povzbudit. Vytrhnout ho z jeho temnГЅch myЕЎlenek, zГ­skat ho zpД›t.

A přesto si Thor uvědomoval, že ať dělal cokoli, nemohl Convenovi nikdy skutečně pomoct. Pro Convena byl jeho bratr až příliš důležitý. Thor si vybavil výraz v Convenově tváři, když zůstal vzadu a ostatní ho opustili. Nebyl to výraz lítosti – byl to výraz čiré radosti. Thor cítil, že Conven byl rád. A také věděl, že nebylo moc toho, čeho by měl litovat. Conven učinil vlastní rozhodnutí a to bylo víc, než zvládla většina lidí na tomto světě. Konec konců, Thor věděl, že se jednoho dne zase setkají. Možná, že na něj Conven dokonce bude čekat, aby ho uvítal, až Thor jednoho dne zemře. Smrt, jak Thor věděl, se chystala vzít si je všechny. Možná ne dnes nebo zítra. Ale jednoho dne…

Thor se pokusil setЕ™ГЎst ze sebe podobnГ© temnГ© myЕЎlenky, rozhlГ©dl se a pЕ™inutil se soustЕ™edit na oceГЎn. Studoval vody, kterГ© obklopovaly jejich loДЏ, pГЎtral po jakГ©koli stopД› po Guwaynovi. VД›dД›l, Еѕe bylo marnГ© hledat ho tady, na otevЕ™enГ©m moЕ™i, ale pЕ™esto se cГ­til nabuzenГЅ, plnГЅ novД› nalezenГ© nadД›je. TeДЏ alespoЕ€ vД›dД›l, Еѕe Guwayne stГЎle Еѕije. A to bylo vЕЎe, co potЕ™eboval. TeДЏ uЕѕ se nezastavГ­ pЕ™ed niДЌГ­m, aby ho znovu naЕЎel.

„Kam si myslГ­ЕЎ, Еѕe nГЎs tenhle proud zanese?“ zeptal se O’Connor, naklonil se pЕ™es okraj lodi a proДЌГ­sl vodu ЕЎpiДЌkami prstЕЇ.

Thor se naklonil a takГ© se dotkl teplГ© vody. Proudila kolem nich takovou rychlostГ­, aЕѕ se zdГЎlo, Еѕe aЕҐ uЕѕ je oceГЎn nesl kamkoli, bГЎl se, aby tam byli vДЌas.

„Pokud to bude nД›kde daleko odsud, je mi jedno, kam pЕ™esnД› to bude,“ ozval se Elden a ohlГ©dl se pЕ™es rameno na temnГ© Гєtesy. ZdГЎlo se, Еѕe se pЕ™i tom pohledu otЕ™ГЎsl obavami.

Thor zaslechl skЕ™ehotavГЅ zvuk vysoko nad nimi, a kdyЕѕ vzhlГ©dl, s potД›ЕЎenГ­m zjistil, Еѕe je to jeho starГЎ pЕ™Г­telkynД› Estopheles. KrouЕѕila vysoko na nebi. Snesla se dolЕЇ a lГ©tala kolem v ЕЎirokГЅch kruzГ­ch. Pak se vznesla zpД›t vysoko do vzduchu. Thorovi se zdГЎlo, Еѕe se je snaЕѕГ­ vГ©st. ЕЅe je povzbuzuje, aby ji nГЎsledovali.

„Estopheles, pЕ™Г­telkynД› moje,“ zaЕЎeptal Thor do vzduchu. „BuДЏ naЕЎima oДЌima. DoveДЏ nГЎs ke Guwaynovi.“

Estopheles znovu zaskЕ™ehotala, jako by jim odpovГ­dala, a doЕЎiroka rozevЕ™ela kЕ™Г­dla. ObrГЎtila se a odletД›la za obzor. StejnГЅm smД›rem, jakГЅm je nesl moЕ™skГЅ proud. Thor si v tu chvГ­li byl jistГЅ, Еѕe se blГ­ЕѕГ­ ke svГ©mu synovi.

KdyЕѕ se Thor obrГЎtil, uslyЕЎel jemnГ© zacinkГЎnГ­ po svГ©m boku. ShlГ©dl dolЕЇ a u svГ©ho pasu spatЕ™il MeДЌ mrtvГЅch. Ten pohled ho ЕЎokoval. DГ­ky meДЌi si uvД›domil, Еѕe jeho nГЎvЕЎtД›va ZemД› mrtvГЅch byla skuteДЌnД›jЕЎГ­ neЕѕ cokoli jinГ©ho. Thor sevЕ™el do dlanД› jeho slonovinovГЅ jГ­lec zdobenГЅ lebkami a hnГЎty. SevЕ™el ho pevnД› a vnГ­mal jeho moc. ДЊepel meДЌe byla vyklГЎdanГЎ drobnГЅmi ДЌernГЅmi diamanty. KdyЕѕ si ji prohlГ©dl z blГ­zka, vidД›l, jak se blГЅskajГ­ na slunci.

Jak svГ­ral meДЌ v ruce, uvД›domil si, Еѕe si pЕ™ipadГЎ, jako by byl vyrobenГЅ pЕ™Г­mo pro nД›j. ЕЅГЎdnГЎ jinГЎ zbraЕ€ mu v ruce nesedД›la tak dobЕ™e uЕѕ od doby, kdy pЕ™iЕЎel o MeДЌ Osudu. MeДЌ mrtvГЅch pro Thora znamenal hodnД›. Konec koncЕЇ, podaЕ™ilo se mu uniknout z jinГ©ho svД›ta a jeЕЎtД› pЕ™i tom zГ­skal skvД›lou zbraЕ€. CГ­til, Еѕe on i meДЌ pЕ™eЕѕili pЕ™Г­ЕЎernou vГЎlku. ProЕЎli si jГ­ spoleДЌnД›. Vstup do ZemД› mrtvГЅch bylo jako projГ­t obrovskou pavuДЌinou a pak ji ze sebe strhnout. Thor cГ­til, Еѕe ji ze sebe strhnul, ale pЕ™esto se zdГЎlo, jako by na nД›m stГЎle lpД›la. AlespoЕ€, Еѕe mД›l tuhle skvД›lou zbraЕ€.

Thor pЕ™emГЅЕЎlel o svГ©m Гєniku, o cenД›, kterou musel zaplatit. O dГ©monech, kterГ© nechtД› vypustil do svД›ta. CГ­til v Еѕaludku divnou tГ­hu. Bylo jasnГ©, Еѕe do svД›ta vypustil temnotu, kterou nebylo snadnГ© porazit. CГ­til, Еѕe vypustil nД›co, co se k nД›mu jednoho dne vrГЎtГ­ jako bumerang. AЕҐ to bude jakkoli, mЕЇЕѕe se to stГЎt dЕ™Г­v, neЕѕ by ДЌekal.

PevnД› sevЕ™el jГ­lec a cГ­til, Еѕe je pЕ™ipravenГЅ. AЕҐ to bude cokoli, nebojГЎcnД› se s tГ­m utkГЎ v bitvД›. Zabije vЕЎechno, co se mu postavГ­ do cesty.

To, ДЌeho se skuteДЌnД› bГЎl, byly vД›ci, kterГ© nemohl vidД›t. NeviditelnГЎ zkГЎza, kterou mohou dГ©moni zpЕЇsobit. To, ДЌeho se bГЎl nejvГ­c, byli neznГЎmГ­ duchovГ©, duchovГ©, kteЕ™Г­ bojovali za pomoci neviditelnosti.

Thor zaslechl kroky a cГ­til, Еѕe se jejich malГЎ loДЏka rozhoupala, a kdyЕѕ se ohlГ©dl, uvidД›l Matuse, kterГЅ se v zГЎpД›tГ­ postavil po jeho boku. V oДЌГ­ch mД›l smutek a spoleДЌnД› s Thorem se zahledД›l na horizont. Byl to temnГЅ, zamraДЌenГЅ den a i kdyЕѕ se dГ­vali kolem, nedokГЎzali Е™Г­ct, jestli je rГЎno nebo podveДЌer. CelГ© nebe bylo zataЕѕenГ©, jako by celГЎ ДЌГЎst svД›ta kolem nich truchlila.

Thor uvaЕѕoval nad tГ­m, jak rychle se Matus stal jeho blГ­zkГЅm pЕ™Г­telem. ObzvlГЎЕЎЕҐ teДЏ, kdyЕѕ se Reece vД›noval hlavnД› Selese, Thor cГ­til, Еѕe ДЌГЎsteДЌnД› ztratil jednoho pЕ™Г­tele. Ale zГЎroveЕ€ zГ­skal jednoho novГ©ho. Thor si uvД›domil, Еѕe mu Matus tam dole nД›kolikrГЎt zachrГЎnil Еѕivot a cГ­til se mu zavГЎzГЎn. Jako by Matus byl odjakЕѕiva jednГ­m z jeho bratrЕЇ.

„Tahle loДЏka,“ pronesl pomalu Matus, „nenГ­ vyrobenГЎ pro otevЕ™enГ© moЕ™e. Jedna sluЕЎnГЎ bouЕ™e a vЕЎichni zahyneme. Je to jen ДЌlun z Gwendolyniny velkГ© lodi. NenГ­ urДЌenГЅ k pЕ™ekonГЎvГЎnГ­ oceГЎnu. MusГ­me si najГ­t nД›co vД›tЕЎГ­ho.“

„MusГ­me nД›kde pЕ™istГЎt,“ vmГ­sil se O’Connor do hovoru a postavil se po ThorovД› druhГ©m boku, „a zГ­skat proviant.“

„A taky mapu,“ ozval se Elden.

„A kam Еѕe to vlastnД› plujeme?“ zeptala se Indra. „Kam mГ­Е™Г­me? MГЎЕЎ nД›jakou pЕ™edstavu, kde by mohl bГЅt tvЕЇj syn?“

Thor se uЕѕ po tisГ­cГ­ zahledД›l na obzor a probГ­ral se vЕЎemi jejich otГЎzkami. VД›dД›l, Еѕe majГ­ vЕЎichni pravdu a i on sГЎm nad tГ­m uЕѕ dЕ™Г­v uvaЕѕoval. RozklГЎdalo se pЕ™ed nimi ЕЎirГ© moЕ™e a oni mД›li jen malou loДЏku bez zГЎsob. ZatГ­m Еѕili a Thor za to byl vdД›ДЌnГЅ, ale jejich situace nebyla zrovna rЕЇЕѕovГЎ.

Thor pomalu zavrtД›l hlavou. Jak stГЎl, ponoЕ™enГЅ do vlastnГ­ch myЕЎlenek, uvД›domil si, Еѕe na obzoru nД›co vidГ­. KdyЕѕ pЕ™ipluli blГ­Еѕ, bylo to stГЎle zЕ™etelnД›jЕЎГ­ a Thor si byl stГЎle jistД›jЕЎГ­, Еѕe je to skuteДЌnГ©, Еѕe ho jen neЕЎГЎlГ­ zrak. Srdce se mu rozbuЕЎilo vzruЕЎenГ­m.

Slunce prorazilo skrz mraky a jeho paprsky ozГЎЕ™ily malГЅ ostrov, kterГЅ se k nim pomalu blГ­Еѕil. Byl to jen malГЅ kousek zemД› uprostЕ™ed ЕЎirГ©ho moЕ™e. Nikde poblГ­Еѕ nebylo nic jinГ©ho.

Thor zamrkal oДЌima, jestli se mu to skuteДЌnД› nezdГЎ.

„Co je to?“ vyslovil Matus nahlas otГЎzku, kterou si vЕЎichni v duchu kladli, kdyЕѕ ostrov uvidД›li. VЕЎichni vstali a snaЕѕili se rozeznat vГ­c.

KdyЕѕ se pЕ™iblГ­Еѕili, Thor si vЕЎiml oparu obklopujГ­cГ­ho ostrov. Opar se ve sluneДЌnГ­m svД›tle tЕ™pytil a Thor z nД›j cГ­til magickou moc. VidД›l, Еѕe je to nemilosrdnГ© mГ­sto, Гєtesy se zvedaly prudce vzhЕЇru, stovky stop vysoko, pЕ™Г­krГ© a strmГ©. Ostrov byl ГєzkГЅ a vlny se tЕ™Г­ЕЎtily o balvany rozesetГ© kolem nД›j. Balvany vystupovaly z moЕ™e jako nД›jakГЎ prastarГЎ zvГ­Е™ata. Thor cГ­til kaЕѕdГЅm kouskem svГ©ho tД›la, Еѕe je to pЕ™esnД› mГ­sto, na kterГ©m mД›li bГЅt.

„Je to strmГ© stoupГЎnГ­,“ pronesl O’Connor. „MyslГ­ЕЎ, Еѕe to zvlГЎdneme?“

„Ani nevГ­me, co je na vrcholu,“ dodal Elden. „Mohlo by tam bГЅt nД›co nepЕ™ГЎtelskГ©ho. PЕ™iЕЎli jsme o vЕЎechny zbranД›, vyjma tvГ©ho meДЌe. NemЕЇЕѕeme si dovolit s nД›ДЌГ­m bojovat.“

Thor vЕЎechno zvaЕѕoval. PЕ™emГЅЕЎlel, nД›co z ostrova cГ­til. PohlГ©dl do vГЅЕЎky a spatЕ™il Estopheles krouЕѕГ­cГ­ kolem ostrova a to jen posГ­lilo jeho jistotu, Еѕe jsou na sprГЎvnГ©m mГ­stД›.

„PЕ™Г­ pГЎtrГЎnГ­ po Guwaynovi nesmГ­me nic vynechat,“ pronesl Thor jistГЅm hlasem. „ЕЅГЎdnГ© mГ­sto nenГ­ pЕ™Г­liЕЎ nepravdД›podobnГ©. Tenhle ostrov bude naЕЎГ­ prvnГ­ zastГЎvkou,“ dodal. PevnД› sevЕ™el jГ­lec meДЌe:

„AЕҐ uЕѕ je pЕ™ГЎtelskГЅ nebo ne.“




KAPITOLA Е ESTГЃ


Alistair si uvД›domila, Еѕe stojГ­ v podivnГ© krajinД›, kterou nepoznГЎvala. Byla to nД›jakГЎ pouЕЎЕҐ, a kdyЕѕ shlГ©dla ke svГЅm nohГЎm, vidД›la, Еѕe se barva pouЕЎtД› zmД›nila z ДЌernГ© na rudou. PЕ™Г­mo pЕ™ed jejГ­ma oДЌima vysychala a praskala. VzhlГ©dla a vidД›la Gwendolyn stojГ­cГ­ pЕ™ed armГЎdou otrhanГЅch lidГ­. Byl to snad jen tucet muЕѕЕЇ, ДЌlenЕЇ StЕ™Г­brnГЅch, kterГ© Alistair kdysi znala. VЕЎichni mД›li zkrvavenГ© tvГЎЕ™e a rozbitГ© zbroje. V GwendolyninД› nГЎruДЌГ­ bylo malГ© dГ­tД› a Alistair cГ­tila, Еѕe je to jejГ­ synovec, Guwayne.

„Gwendolyn!“ vykЕ™ikla Alistair, ulevilo se jГ­, Еѕe ji vidГ­. „Sestro!“

Ale v zГЎpД›tГ­ se ozval pЕ™Г­ЕЎernГЅ zvuk, jakoby pleskГЎnГ­ milionЕЇ kЕ™Г­del. Zvuk byl stГЎle hlasitД›jЕЎГ­ a doplЕ€ovalo ho hlasitГ© krГЎkГЎnГ­. Obzor potemnД›l a celГ© nebe zaplnili havrani letГ­cГ­ jejich smД›rem.

Alistair s hrЕЇzou sledovala, jak se havrani v jednom obЕ™Г­m hejnu snesli dolЕЇ a jako obrovskГЎ vlna vytrhli Gwendolyn Guwayna z rukou. SkЕ™ehotali a vynesli ho vysoko do vzduchu.

„NE!“ kЕ™iДЌela Gwendolyn, vztahovala ruce k nebi a rvala si vlasy.

Alistair bezmocnД› sledovala, jak havrani odnГЎЕЎejГ­ plaДЌГ­cГ­ dГ­tД›. Nemohla mu nijak pomoci. PouЕЎtnГ­ pЕЇda dГЎl vysychala a praskala, zaДЌala se rozestupovat a Gwendolynini muЕѕi jeden po druhГ©m padali do obrovskГ© pukliny.

Jen Gwendolyn zЕЇstala stГЎt, hledД›la na Alistair a v oДЌГ­ch mД›la obviЕ€ujГ­cГ­ pohled. Pohled, kterГЅ si Alistair pЕ™ГЎla nikdy nespatЕ™it.

Alistair zamrkala a zjistila, Еѕe se nachГЎzГ­ na obrovskГ© lodi uprostЕ™ed oceГЎnu, vЕЎude kolem nГ­ se tЕ™Г­ЕЎtily vlny. RozhlГ©dla se a vidД›la, Еѕe je na palubД› zcela sama. KdyЕѕ se podГ­vala kupЕ™edu, uvidД›la dalЕЎГ­ loДЏ pЕ™Г­mo pЕ™ed tou jejГ­. Na jejГ­ pЕ™Г­di stГЎl Erec, sledoval Alistair a spolu s nГ­m na lodi byly stovky vojГЎkЕЇ z JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ. Alistair vydД›silo, kdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe je Erec na jinГ© lodi a Еѕe se od nГ­ vzdaluje.

„Erecu!“ vykЕ™ikla.

HledД›l na ni a vztahoval k nГ­ ruce.

„Alistair!“ volal. „VraЕҐ se ke mnД›!“

Alistair s hrЕЇzou sledovala, jak se lodД› stГЎle vzdalujГ­, Erecovu loДЏ tГЎhl pryДЌ silnГЅ proud. NavГ­c se zaДЌala pomalu otГЎДЌet, pak se roztГЎДЌela stГЎle rychleji a rychleji, Erec k nГ­ stГЎle vztahoval ruce, ale Alistair nemohla nic dД›lat. Mohla jen sledovat, jak jeho loДЏ stahuje ke dnu obrovskГЅ vodnГ­ vГ­r. Stahoval ji stГЎle hloubД›ji, aЕѕ nakonec ГєplnД› zmizela Alistair z dohledu.

„ERECU!“ vykЕ™ikla Alistair.

Ozval se další nářek, který zněl skoro jako její vlastní. Když Alistair shlédla, zjistila, že v náručí svírá dítě – Erecovo dítě. Byl to chlapec a jeho nářek se nesl až k nebesům, kde zanikal v ječení větru, deště a umírajících mužů.

Alistair se s kЕ™ikem probudila. Posadila se a rozhlГ©dla se kolem. PЕ™emГЅЕЎlela, kde ve skuteДЌnosti je a co se stalo. TД›Еѕce oddechovala a pomalu pЕ™ichГЎzela k sobД›. Trvalo jГ­ nД›kolik chvil, neЕѕ si uvД›domila, Еѕe to vЕЎechno byl jen sen.

Vstala, podГ­vala se na praskajГ­cГ­ prkna paluby a doЕЎlo jГ­, Еѕe je stГЎle na lodi. PostupnД› se rozpomГ­nala: odjezd z JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ, jejich vГЅprava za zГЎchranou Gwendolyn.

„MГЎ panГ­?“ ozval se nД›ЕѕnГЅ hlas.

Alistair se ohlГ©dla a zjistila, Еѕe k nГ­ pЕ™iЕЎel Erec a Еѕe na ni upЕ™enД› hledГ­. V oДЌГ­ch se mu zraДЌily obavy. Alistair potД›ЕЎilo, Еѕe ho vidГ­.

„DalЕЎГ­ noДЌnГ­ mЕЇra?“ zeptal se.

Alistair pЕ™ikГЅvla a v rozpacГ­ch odvrГЎtila zrak.

„Na moЕ™i jsou sny ЕѕivД›jЕЎГ­ neЕѕ normГЎlnД›,“ Е™ekl nД›kdo dalЕЎГ­.

Alistair se obrГЎtila na druhou stranu a zjistila, Еѕe tam stojГ­ Strom, ErecЕЇv bratr. Pak si vЕЎimla stovek dalЕЎГ­ch muЕѕЕЇ z JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ pracujГ­cГ­ch na lodi a vzpomnД›la si ГєplnД› na vЕЎe. VzpomnД›la si na jejich odjezd a na to, jak opustili truchlГ­cГ­ Dauphine. ЕЅe ji nechali na ostrovech, aby je spravovala spoleДЌnД› s jejГ­ matkou. Od doby, kdy k nim dorazila ta zprГЎva, vД›dД›li vЕЎichni, Еѕe nemajГ­ jinou moЕѕnost, neЕѕ plout do ImpГ©ria. ЕЅe musejГ­ najГ­t Gwendolyn a vЕЎechny ostatnГ­ z Prstenu. MД›li povinnost je zachrГЎnit. VД›dД›li, Еѕe je to nesplnitelnГЅ Гєkol, ale nikdo nad tГ­m nepЕ™emГЅЕЎlel. Vydali se splnit svoji povinnost.

Alistair si protЕ™ela oДЌi a snaЕѕila se vypudit z mysli noДЌnГ­ mЕЇry. NevД›dД›la, kolik dnГ­ uЕѕ strГЎvili na ЕЎirГ©m moЕ™i, a kdyЕѕ se teДЏ zadГ­vala na obzor, nic moc nevidД›la. VЕЎe pokrГЅvala hustГЎ mlha.

„Mlha nГЎs pronГЎsleduje uЕѕ od doby, co jsme vypluli z JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ,“ pronesl Erec, kdyЕѕ si vЕЎiml, kam se Alistair dГ­vГЎ.

„Doufejme, Еѕe to nenГ­ pЕ™edzvД›st nД›ДЌeho horЕЎГ­ho,“ dodal Strom.

Alistair si něžně pohladila bříško, ujišťovala se tak, že je v pořádku. Že její dítě je v pořádku. Její sen se jí zdál až příliš skutečný. Udělala to rychle a nenápadně. Nechtěla, aby o tom Erec věděl. Ještě mu to totiž neřekla. Jedna její část si přála, aby to udělala – ale druhá její část chtěla počkat na tu nejlepší možnou chvíli, až bude vše tak, jak má být.

Vzala Ereca za ruku, byla rГЎda, Еѕe ho vidГ­ naЕѕivu.

„Jsem rГЎda, Еѕe jsi v poЕ™ГЎdku,“ Е™ekla.

Erec se na ni usmГЎl, pЕ™itГЎhl si ji blГ­Еѕ a polГ­bil ji.

„A proДЌ bych nemД›l bГЅt?“ zeptal se jГ­. „Tvoje sny jsou jen mГЎmenГ­m noci. KaЕѕdГЎ noДЌnГ­ mЕЇra souДЌasnД› ukazuje ДЌlovД›ku, Еѕe je v bezpeДЌГ­. S tebou, s mГЅm bratrem a s mГЅmi muЕѕi jsem tu ve vД›tЕЎГ­m bezpeДЌГ­, neЕѕ bych mohl doufat.“

„AlespoЕ€ do doby, neЕѕ se dostaneme do ImpГ©ria,“ dodal Strom s ГєsmД›vem. „Pak budeme v takovГ©m bezpeДЌГ­, v jakГ©m jen s malou flotilou mЕЇЕѕeme bГЅt proti deseti tisГ­cЕЇm lodГ­.“

Strom se pЕ™i tД›ch slovech usmГЎl, jako by se tД›ЕЎil na nadchГЎzejГ­cГ­ boj.

Erec vГЎЕѕnД› pokrДЌil rameny.

„S bohy stojГ­cГ­mi na naЕЎГ­ stranД›,“ Е™ekl, „nemЕЇЕѕeme prohrГЎt, aЕҐ uЕѕ se bude situace jevit jakkoli.“

Alistair si odfrkla a snaЕѕila se v tom vЕЎem najГ­t nД›jakГЅ smysl.

„VidД›la jsem tebe a tvoji loДЏ, jak ji stahuje vГ­r na dno moЕ™e. VidД›la jsem tД› na tГ© lodi,“ Е™ekla. MГЎlem dodala i tu ДЌГЎst o jejich dГ­tД›ti, ale ovlГЎdla se.

„Sny nejsou vЕѕdycky tГ­m, ДЌГ­m se zdajГ­ bГЅt,“ odpovД›dД›l Erec. PЕ™esto Alistair dokГЎzala hluboko v jeho oДЌГ­ch vyДЌГ­st zГЎblesk obav. VД›dД›l, Еѕe mГ­vala vidД›nГ­ a respektoval je.

Alistair se zhluboka nadechla a zadГ­vala se na vodu. VД›dД›la, Еѕe mГЎ Erec pravdu. VЕЎichni byli tady, ЕѕivГ­ a zdravГ­. SouДЌasnД› ale ty sny pЕЇsobily tak pravdivД›.

Jak stГЎla, pocГ­tila Alistair nutkГЎnГ­ znovu si poloЕѕit ruce na bЕ™icho, aby cГ­tila svoje tД›lo, aby uklidnila sebe sama i dГ­tД›, o kterГ©m vД›dД›la, Еѕe v nГ­ roste. SouДЌasnД› si to ale s Erecem a Stromem poblГ­Еѕ nemohla dovolit. NechtД›la se tak prozradit.

HlubokГЅ mД›kkГЅ zvuk rohu se rozeznД›l vzduchem a ozГЅval se pЕ™eruЕЎovanД› kaЕѕdГЅch nД›kolik minut. UpozorЕ€oval ostatnГ­ lodД› na jejich pЕ™Г­tomnost v mlze.

„Ten roh nГЎs mЕЇЕѕe prozradit,“ pronesl Strom k Erecovi.

„A komu?“ zeptal se Erec.

„NevГ­me, co se mЕЇЕѕe skrГЅvat v mlze,“ odpovД›dД›l Strom.

Erec zavrtД›l hlavou.

„To je moЕѕnГЎ pravda,“ odpovД›dД›l. „Ale nejvД›tЕЎГ­ nebezpeДЌГ­ teДЏ nejsou naЕЎi nepЕ™ГЎtelГ©, ale my sami. MЕЇЕѕeme se vzГЎjemnД› srazit, tak by se mohla potopit celГЎ naЕЎe flotila. MusГ­me nechat rohy znГ­t, dokud se mlha nezvedne. CelГ© naЕЎe flotila tak komunikuje. NavГ­c tak mГЎme jistotu, Еѕe se ani pЕ™Г­liЕЎ nerozptГЅlГ­me.“

Z mlhy se ozval roh jinГ© lodi, kterГЎ oznamovala svoji polohu.

Alistair se dГ­vala do mlhy a pЕ™emГЅЕЎlela. VД›dД›la, Еѕe majГ­ pЕ™ed sebou jeЕЎtД› dlouhou cestu. Byli na opaДЌnГ© stranД› svД›ta, neЕѕ se nachГЎzelo ImpГ©rium. UvaЕѕovala, jak by se jim mohlo podaЕ™it dostat se ke Gwendolyn a jejГ­mu bratrovi vДЌas. PЕ™emГЅЕЎlela nad tГ­m, jak dlouho asi trvalo tomu sokolovi, neЕѕ k nim se zprГЎvou pЕ™iletД›l. Dokonce uvaЕѕovala, jestli jsou ostatnГ­ stГЎle naЕѕivu. PЕ™emГЅЕЎlela, co se asi stalo s milovanГЅm Prstenem. ZemЕ™Г­t tak daleko od domova, v cizГ­ zemi, to bylo opravdu ЕЎpatnГ©.

„ImpГ©rium je na opaДЌnГ© stranД› svД›ta, mЕЇj pane,“ pronesla Alistair k Erecovi. „Bude to dlouhГЎ cesta. NemЕЇЕѕeЕЎ zЕЇstГЎvat stГЎle na palubД›. ProДЌ nejdeЕЎ do podpalubГ­ a trochu se nevyspГ­ЕЎ? Nespal jsi uЕѕ nД›kolik dnГ­,“ Е™ekla a prohlГ­Еѕela si tmavГ© kruhy pod jeho oДЌima.

Erec zavrtД›l hlavou.

„Velitel nikdy nespГ­,“ odpovД›dД›l. „A mimo to, jsme uЕѕ tГ©mД›Е™ na mГ­stД›.“

„CoЕѕe, na mГ­stД›?“ zeptala se zmatenД› Alistair.

Erec pЕ™ikГЅvl a zahledД›l se do mlhy.

Alistair sledovala smД›r, kterГЅm se dГ­val, ale sama nic nevidД›la.

„Balvan,“ odpovД›dД›l. „NaЕЎe prvnГ­ zastГЎvka.“

„Ale proДЌ?“ zeptala se. „ProДЌ se budeme zdrЕѕovat pЕ™ed tГ­m, neЕѕ se dostaneme do ImpГ©ria?“

„PotЕ™ebujeme vД›tЕЎГ­ flotilu,“ vmГ­sil se do hovoru Strom a odpovД›dД›l mГ­sto Ereca. „NemЕЇЕѕeme se postavit ImpГ©riu s pГЎr tucty lodГ­.“

„A na Balvanu najdeЕЎ novГ© lodД›?“ zeptala se Alistair.

Erec pЕ™ikГЅvl.

„Mohlo by to tak bГЅt,“ odpovД›dД›l Erec. „Na Balvanu majГ­ lodД› i muЕѕe. VГ­c neЕѕ jich mГЎme my. PohrdajГ­ ImpГ©riem. A v minulosti slouЕѕili mГ©mu otci.“

„Ale proДЌ by ti teДЏ mД›li chtГ­t pomГЎhat?“ zmatenД› se vyptГЎvala Alistair. „Co je to za muЕѕe?“

„ЕЅoldГЎci,“ odpovД›dД›l znovu Strom. „DrsnГ­ chlapi z drsnГ©ho ostrova leЕѕГ­cГ­ho uprostЕ™ed drsnГ©ho moЕ™e. BojujГ­ za toho, kdo nabГ­dne nejvГ­c.“

„PirГЎti,“ nesouhlasnД› pronesla Alistair, kdyЕѕ si uvД›domila, o co jde.

„Ne ГєplnД›,“ odpovД›dД›l Strom. „PirГЎti touЕѕГ­ po koЕ™isti. MuЕѕi z Balvanu touЕѕГ­ po zabГ­jenГ­.“

Alistair se podГ­vala na Ereca a z tvГЎЕ™e mu vyДЌetla, Еѕe je to pravda.

„Je uЕЎlechtilГ© bojovat za sprГЎvnou vД›c po boku pirГЎtЕЇ?“ zeptala se. „Po boku ЕѕoldГЎkЕЇ?“

„Je uЕЎlechtilГ© zvГ­tД›zit ve vГЎlce,“ odpovД›dД›l Erec, „a bojovat za vД›c, jako je ta naЕЎe. ProstЕ™edky vedenГ­ takovГ© vГЎlky nejsou vЕѕdy tak uЕЎlechtilГ©, jak by se nГЎm mohlo lГ­bit.“

„NenГ­ uЕЎlechtilГ© zemЕ™Г­t,“ dodal Strom. „A posuzovГЎnГ­ uЕЎlechtilosti vЕѕdy nakonec zЕЇstane na vГ­tД›zГ­ch, ne na poraЕѕenГЅch.“

Alistair si odfrkla a Erec se k nГ­ obrГЎtil.

„Ne kaЕѕdГЅ je tak uЕЎlechtilГЅ jako ty, mГЎ panГ­,“ Е™ekl. „Nebo tak jako jГЎ. SvД›t tak prostД› nefunguje. VГЎlky se nevyhrГЎvajГ­ uЕЎlechtilostГ­.“

„A mЕЇЕѕeЕЎ takovГЅm muЕѕЕЇm vД›Е™it?“ zeptala se nakonec.

Erec si povzdechl a znovu se zahledД›l na horizont. Ruce mД›l opЕ™enГ© v bok a zdГЎlo se, Еѕe nad tГ­m takГ© pЕ™emГЅЕЎlГ­.

„NГЎЕЎ otec jim vД›Е™il,“ odpovД›dД›l koneДЌnД›. „A stejnД› tak jeho otec pЕ™ed nГ­m. Nikdy je nezklamali.“

„A to znamenГЎ, Еѕe nezklamou ani tebe teДЏ?“ zeptala se.

Erec si pozornД› prohlГ­Еѕel obzor a v tu chvГ­li se nГЎhle zvedla mlha, vysvitlo slunce a vГЅhled se dramaticky zmД›nil. TeДЏ poprvГ© po dlouhГ© dobД› vidД›li do dГЎlky a Alistair poskoДЌilo srdce, kdyЕѕ uvidД›la pevninu. Daleko na horizontu se tyДЌil ostrov z pevnГЅch ГєtesЕЇ stoupajГ­cГ­ch pЕ™Г­mo k nebi. ZdГЎlo se, Еѕe na nД›m nenГ­ ЕѕГЎdnГ© mГ­sto, kde by se dalo pЕ™istГЎt. ЕЅГЎdnГЎ plГЎЕѕ, ЕѕГЎdnГЅ vstup. AЕѕ dokud se Alistair nezadГ­vala pozornД›ji a nevЕЎimla si oblouku, dveЕ™Г­ vytesanГЅch do samotnГ© skГЎly. OceГЎn je omГЅval a Alistair si uvД›domila, jak ohromnГЅ vstup to je. ChrГЎnila ho obrovskГЎ padacГ­ brГЎna. Byla to brГЎna vytesanГЎ pЕ™Г­mo do pevnГ©ho kamene. Nebylo to podobnГ© niДЌemu, co Alistair dosud spatЕ™ila.

Erec zkoumavД› hledД›l na horizont, zatГ­mco slunce zГЎЕ™ilo pЕ™Г­mo na obrovskГ© dveЕ™e, jako by osvД›tlovalo vstup do jinГ©ho svД›ta.

„DЕЇvД›ra, mГЎ panГ­,“ odpovД›dД›l koneДЌnД›, „je zrozenГЎ z nutnosti, ne z toho, Еѕe ДЌlovД›k chce vД›Е™it. A je to velmi nejistГЎ vД›c.“




KAPITOLA SEDMГЃ


Darius stál na bojišti, v ruce držel meč vyrobený z oceli a rozhlížel se po krajině kolem. Vypadala jako z jiného světa. I když vše viděl na vlastní oči, nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Porazili Impérium. On sám s několika stovkami vesničanů, bez skutečných zbraní – a s pomocí několika set Gwendolyniných mužů – porazili skutečnou armádu stovek imperiálních vojáků, kteří byli oděni v té nejkvalitnější zbroji, vyzbrojeni nejkvalitnějšími zbraněmi a měli k dispozici zerty. A přesto Darius, jen nekvalitně ozbrojený, vedl svoje lidi do bitvy a všechny vojáky porazil. Bylo to první vítězství nad Impériem v celé historii.

Tady, na tomto mГ­stД›, kde pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe zemЕ™e pЕ™i obranД› Lotiny cti, stГЎl teДЏ jako vГ­tД›z.

Dobyvatel.

KdyЕѕ obhlГ­Еѕel bitevnГ­ pole, vidД›l, Еѕe tД›la imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ jsou promГ­chГЎna s tucty mrtvГЅch tД›l jeho vlastnГ­ch vesniДЌanЕЇ, a jeho radost zkalil zГЎrmutek. ProtГЎhl si svaly a cГ­til, Еѕe i on mГЎ ДЌerstvГЎ zranД›nГ­. CГ­til rГЎny od meДЌЕЇ na paЕѕГ­ch a stehnech. CГ­til, jak ho ЕЎtГ­pou zГЎda po dopadech biДЌe. Pomyslel na svoji odplatu a vД›dД›l, Еѕe jejich vГ­tД›zstvГ­ nebylo lacinГ©.

Pak si ale uvД›domil, Еѕe svoboda nД›co stojГ­.

Darius vycГ­til pohyb a obrГЎtil se. Ulevilo se mu, kdyЕѕ uvidД›l svГ© pЕ™ГЎtele, Raje a Desmonda, zranД›nГ©, ale ЕѕivГ©. Na oДЌГ­ch jim vidД›l, Еѕe ho teДЏ vnГ­majГ­ jinak. VЕЎichni jeho lidГ© se na nД›j teДЏ dГ­vali jinГЅm pohledem. DГ­vali se na nД›j s respektem. VГ­c neЕѕ s respektem, s bГЎznГ­. Jako na ЕѕivoucГ­ legendu. VЕЎichni vidД›li, co dokГЎzal, kdyЕѕ stГЎl sГЎm proti ImpГ©riu. A kdyЕѕ porazil vЕЎechny nepЕ™ГЎtele.

UЕѕ se na nД›j nedГ­vali jako na chlapce. TeДЏ k nД›mu vzhlГ­Еѕeli jako k vЕЇdci. VГЎleДЌnГ­kovi. Byl to pohled, jakГЅ by od starЕЎГ­ch chlapcЕЇ nikdy neДЌekal, jakГЅ by nikdy neДЌekal, Еѕe by vidД›l u ostatnГ­ch vesniДЌanЕЇ. VЕѕdycky ho pЕ™ehlГ­Еѕeli. Nikdo od nД›j nikdy nic neoДЌekГЎval.

Spolu s Rajem a Desmondem k nД›mu pЕ™ichГЎzelo nД›kolik tuctЕЇ jeho bratЕ™Г­ ve zbrani. Chlapci, se kterГЅmi naneДЌisto cviДЌil souboje den za dnem. Mohlo jich bГЅt snad padesГЎt. Kontrolovali si zranД›nГ­, vstГЎvali a shromaЕѕДЏovali se kolem nД›j. VЕЎichni na nД›j hledД›li, jak stojГ­ na mГ­stД›, drЕѕГ­ v ruce meДЌ a jeho tД›lo je pokryto zranД›nГ­mi. VЕЎichni na nД›j hledД›li s posvГЎtnou hrЕЇzou. A s nadД›jГ­.

Raj vystoupil kupЕ™edu, objal Daria a jeden po druhГ©m nГЎsledovali jeho pЕ™Г­kladu i ostatnГ­ bojovnГ­ci.

„To bylo ukvapenГ©,“ pronesl Raj s ГєsmД›vem. „Nemyslel bych si, Еѕe to budeЕЎ mГ­t v sobД›.“

„Opravdu jsem si myslel, Еѕe se urДЌitД› vzdГЎЕЎ,“ dodal Desmond.

„NemЕЇЕѕu uvД›Е™it tomu, Еѕe tu vЕЎichni teДЏ stojГ­me,“ Е™ekl Luzi.

VЕЎichni se uЕѕasle rozhlГ­Еѕeli a sledovali okolГ­. Jako by se dostali na cizГ­ planetu. Darius se dГ­val na vЕЎechna mrtvГЎ tД›la, na vЕЎechno kvalitnГ­ brnД›nГ­ a zbranД› blyЕЎtГ­cГ­ se na slunci. SlyЕЎel, jak se ve vzduchu slГ©tajГ­ ptГЎci a kdyЕѕ vzhlГ©dl, vidД›l, Еѕe supi uЕѕ krouЕѕГ­ a ДЌekajГ­ na hostinu.

„Seberte jejich zbranД›,“ slyЕЎel se Darius pЕ™ikazovat. Pronesl to hlubokГЅm hlasem, hlubЕЎГ­m, neЕѕ kdy mluvil. Hlas se nesl vzduchem panovaДЌnД› a nikdo by v nД›m Daria nepoznal. „A pohЕ™bД›te naЕЎe mrtvГ©.“

Jeho muži poslechli, rozestoupili se a přecházeli od mrtvoly k mrtvole, postupně je obírali o zbraně. Všichni muži si vybírali ty nejlepší zbraně: někteří sebrali meče, další palice, cepy, dýky, sekery a válečná kladiva. Darius pozvedl meč, který svíral v ruce – byl to meč, který sebral veliteli – a prohlížel si krásnou práci ve slunečním světle. Posuzoval jeho hmotnost, propracovaný jílec i čepel. Skutečná ocel. Něco, o čem si myslel, že nikdy v životě nebude mít šanci sevřít v ruce. Darius se rozhodl, že ho dobře využije. Zabije jím tolik imperiálních mužů, kolik jen bude moct.

„Darie!“ ozval se hlas, kterГЅ dobЕ™e znal.

OhlГ©dl se a vidД›l Loti, kterГЎ se k nД›mu prodГ­rala davem, v oДЌГ­ch mД›la slzy. VyhГЅbala se ostatnГ­m muЕѕЕЇm a mГ­Е™ila pЕ™Г­mo k nД›mu. NД›kolik poslednГ­ch krokЕЇ uЕѕ bД›Еѕela a nakonec ho pevnД› objala. Darius ucГ­til na krku jejГ­ horkГ© slzy.

TakГ© ji pevnД› sevЕ™el v nГЎruДЌГ­.

„Nikdy ti to nezapomenu,“ pevnД› se k nД›mu tiskla a ЕЎeptala mu do ucha mezi vzlyky. „Nikdy ti nezapomenu, co jsi pro mД› dnes udД›lal.“

Pak ho polГ­bila a on jejГ­ polibek opД›toval. Loti se zГЎroveЕ€ smГЎla i plakala. Dariovi se neskuteДЌnД› ulevilo, kdyЕѕ vidД›l, Еѕe je v poЕ™ГЎdku. UvД›domil si, Еѕe tahle noДЌnГ­ mЕЇra je koneДЌnД› za nimi. AlespoЕ€ prozatГ­m. VД›dД›l, Еѕe ImpГ©rium na ni nevztГЎhne ruce. KdyЕѕ ji svГ­ral v nГЎruДЌГ­, vД›dД›l, Еѕe by to kvЕЇli nГ­ klidnД› vЕЎechno podstoupil znovu, tЕ™eba i milionkrГЎt.

„BratЕ™e,“ ozval se hlas.

Darius se obrГЎtil a s radostГ­ si uvД›domil, Еѕe to promluvila jeho sestra, Sandara. BlГ­Еѕila se k nД›mu spoleДЌnД› s Gwendolyn a s tГ­m muЕѕem, kterГ©ho milovala, Kendrickem. Darius si vЕЎiml krve, kterГЎ stГ©kala po KendrickovД› paЕѕi, a ДЌerstvГЅch ЕЎrГЎmЕЇ na jeho zbroji i meДЌi. PocГ­til k nД›mu pЕ™Г­val vdД›ДЌnosti. VД›dД›l, Еѕe kdyby nebylo Gwendolyn, Kendricka a jejich lidГ­, jistД› by vЕЎichni vesniДЌanГ© na bojiЕЎti dnes zemЕ™eli.

Loti ustoupila a Sandara tak mД›la moЕѕnost svГ©ho bratra pevnД› obejmout. Ten jejГ­ objetГ­ opД›toval.

„Jsem vaЕЎГ­m velkГЅm dluЕѕnГ­kem,“ pronesl Darius a pЕ™ejel po vЕЎech pohledem. „JГЎ i vЕЎichni moji lidГ©. VrГЎtili jste se kvЕЇli nГЎm, i kdyЕѕ jste nemuseli. Jste skuteДЌnГ­ vГЎleДЌnГ­ci.“

Kendrick vykroДЌil kupЕ™edu a poloЕѕil ruku Dariovi na rameno.

„To ty jsi skuteДЌnГЅ vГЎleДЌnГ­k, pЕ™Г­teli. ProkГЎzal jsi dnes na bojiЕЎti ohromnou odvahu. BЕЇh odmД›nil tvoji stateДЌnost tГ­mto vГ­tД›zstvГ­m.“

Pak pЕ™istoupila Gwendolyn a Darius pЕ™ed nГ­ sklonil hlavu.

„Dnes zvГ­tД›zila spravedlnost nad zlem a brutalitou,“ Е™ekla. „OsobnД› jsem tГ­m velmi potД›ЕЎena z mnoha dЕЇvodЕЇ. Jsem rГЎda, Еѕe jsem mohla sledovat tvoje vГ­tД›zstvГ­ a Еѕe jsi nГЎm dovolil bГЅt jeho souДЌГЎstГ­. VГ­m, Еѕe mЕЇj manЕѕel, Thorgrin, by to vidД›l stejnД›.“

„DД›kuji ti, mГЎ panГ­,“ pronesl Darius dojatД›. „SlyЕЎel jsem toho o Thorgrinovi hodnД› a doufГЎm, Еѕe se s nГ­m jednoho dne takГ© setkГЎm.“

Gwendolyn pЕ™ikГЅvla.

„Co plГЎnujeЕЎ se svГЅmi lidmi teДЏ?“ zeptala se.

Darius se zamyslel a uvД›domil si, Еѕe nemГЎ ani tuЕЎenГ­. Tak moc do budoucna nepЕ™emГЅЕЎlel. Dokonce ani neДЌekal, Еѕe pЕ™eЕѕije.

NeЕѕ mohl Darius odpovД›dД›t propukl v davu zmatek a nГЎhle z nД›j vyrazila tvГЎЕ™, kterou dobЕ™e znal: blГ­Еѕil se k nД›mu Zirk, jeden z DariovГЅch trenГ©rЕЇ, pokrytГЅ krvГ­ z bitvy. Od pasu nahoru byl nahГЅ a svaly se mu dmuly po celГ©m tД›le. NГЎsledoval ho pЕЇltucet starЕЎГ­ch a spousta dalЕЎГ­ch vesniДЌanЕЇ. Nevypadali pЕ™Г­liЕЎ spokojenД›

PovГЅЕЎenД› se na Daria zahledД›l.

„Jsi na sebe hrdГЅ?“ zeptal se pohrdlivД›. „PodГ­vej se, co jsi zpЕЇsobil. PodГ­vej se, kolik naЕЎich lidГ­ tu dnes zemЕ™elo. VЕЎichni zemЕ™eli zbyteДЌnou smrtГ­. VЕЎichni to byli dobЕ™Г­ muЕѕi a vЕЎichni jsou teДЏ kvЕЇli tobД› mrtvГ­. VЕЎechno kvЕЇli tvojГ­ hrdosti, tvojГ­ aroganci a tvojГ­ lГЎsce k tГ©hle holce.“

Darius zrudl, vzplГЎl v nД›m vztek. Zirk ho nikdy nemД›l v lГЎsce. UЕѕ od prvnГ­ho dne, co se setkali. Z nД›jakГ©ho dЕЇvodu vЕѕdy vypadal, jako by cГ­til z Daria hrozbu.

„Nejsou mrtvГ­ kvЕЇli mnД›,“ brГЎnil se Darius. „DГ­ky mnД› zГ­skali ЕЎanci ЕѕГ­t. SkuteДЌnД› ЕѕГ­t. ZemЕ™eli rukou imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, ne mojГ­.“

Zirk zavrtД›l hlavou.

„Е patnД›,“ odsekl. „Kdyby ses vzdal, tak jak jsme ti Е™ekli, vЕЎichni bychom pЕ™iЕЎli o palec. MГ­sto toho teДЏ nД›kteЕ™Г­ pЕ™iЕЎli o Еѕivot. Jejich krev je na tvГЅch rukГЎch.“

„Nic nechГЎpeЕЎ!“ vykЕ™ikla Loti na Dariovu obranu. „VЕЎichni jste byli pЕ™Г­liЕЎ vydД›ЕЎenГ­ na to, abyste udД›lali to, co pro vГЎs udД›lal Darius!“

„Ty si myslГ­ЕЎ, Еѕe to tГ­mhle konДЌГ­?“ pokraДЌoval Zirk. „ImpГ©rium mГЎ miliony muЕѕЕЇ. Zabil jsi jich pГЎr, a co mГЎ bГЅt? AЕѕ to zjistГ­, vrГЎtГ­ se v pД›tinГЎsobnГ©m poДЌtu. A pЕ™Г­ЕЎtД› uЕѕ nГЎs vЕЎechny pobijГ­. PЕ™edtГ­m nГЎs ale budou muДЌit. Vynesl jsi nad nГЎmi rozsudek smrti.“

„To se pleteЕЎ!“ zahulГЎkal Raj. „Darius ti dal ЕЎanci na Еѕivot. Е anci na ДЌestnou smrt. VГ­tezstvГ­, kterГ© si nezaslouЕѕГ­ЕЎ.“

Zirk se zamraДЌenД› obrГЎtil k Rajovi.

„Tohle jsou ДЌiny blГЎznivГ©ho a bezohlednГ©ho mladГ©ho chlapce,“ odpovД›dД›l. „Skupiny chlapcЕЇ, kterГЎ mД›la naslouchat svГЅm starЕЎГ­m. Nikdy jsem nikoho z vГЎs nemД›l cviДЌit!“

„Е patnД›,“ vykЕ™ikl Loc a postavil se po LotinД› boku. „Tohle byly stateДЌnГ© ДЌiny muЕѕe! MuЕѕe, kterГЅ vedl chlapce k tomu, aby se stali muЕѕi. Aby se kaЕѕdГЅ z nich stal muЕѕem, za kterГ©ho ty se jen vydГЎvГЎЕЎ, ale nejsi jГ­m. MuЕѕe neДЌinГ­ vД›k. MuЕѕe ДЌinГ­ chrabrost.“

Zirk zrudl a zamraДЌil se na nД›j. V ruce pevnД› sevЕ™el jГ­lec meДЌe.

„Tak takhle mluvГ­ kripl,“ odpovД›dД›l Zirk a vГЅhruЕѕnД› k nД›mu vykroДЌil.

Bokbu vystoupil z davu, pozvedl ruku a zastavil Zirka.

„Copak nevidГ­te, co nГЎm ImpГ©rium provГЎdГ­?“ pronesl. „RozdД›lujГ­ nГЎs. Jsme jeden lid. Sjednocuje nГЎs stejnГЅ osud. To ImpГ©rium je naЕЎГ­m nepЕ™Г­telem. Ne my mezi sebou. TeДЏ, vГ­c neЕѕ kdy jindy, musГ­me tГЎhnout za jeden provaz.“

Zirk se zapЕ™el rukama v bok a pevnД› se zahledД›l na Daria.

„Jsi jen blГЎznivГЅ kluk se spoustou hezkГЅch slov,“ pronesl. „Nikdy nedokГЎЕѕeЕЎ porazit ImpГ©rium. Nikdy. A nejsme sjednocenГ­. NesouhlasГ­m s tГ­m, co jsi dnes udД›lal – nikdo z nГЎs s tГ­m nesouhlasГ­,“ dodal a pokynul rukou smД›rem k polovinД› starЕЎГ­ch a skupinД› vesniДЌanЕЇ. „StГЎt v jednotД› s tebou je jako stГЎt ve spoleДЌnosti smrti. A my mГЎme v Гєmyslu pЕ™eЕѕГ­t.“

„A jak to asi chcete dokГЎzat?“ zeptal se ho naЕЎtvanД› Desmond stojГ­cГ­ po DariovД› boku.

Zirk zrudl, ale neodpovД›dД›l. Dariovi bylo jasnГ©, Еѕe on ani nikdo jinГЅ nemГЎ plГЎn. Mluvil tak jen ze strachu, kterГЅ ho spaloval, kvЕЇli bezradnosti a pocitu zklamГЎnГ­.

Bokbu koneДЌnД› vykroДЌil kupЕ™edu mezi znepЕ™ГЎtelenГ© muЕѕe a naruЕЎil tak narЕЇstajГ­cГ­ napД›tГ­. Zraky vЕЎech pЕ™ihlГ­ЕѕejГ­cГ­ch se na nД›j upЕ™ely.

„Oba dva mГЎte souДЌasnД› pravdu a oba dva se souДЌasnД› mГЅlГ­te,“ Е™ekl. „To, na ДЌem teДЏ zГЎleЕѕГ­, je budoucnost. Darie, jakГЅ mГЎЕЎ plГЎn?“

Darius v tД›ЕѕkГ©m tichu cГ­til, jak se k nД›mu obracГ­ pohledy vЕЎech lidГ­. SnaЕѕil se pЕ™emГЅЕЎlet a pomalu se mu v mysli rodil plГЎn. VД›dД›l, Еѕe majГ­ jen jednu moЕѕnost. Stalo se toho pЕ™Г­liЕЎ mnoho na to, aby mД›li jeЕЎtД› nД›jakou dalЕЎГ­ volbu.

„PЕ™eneseme vГЎlku pЕ™Г­mo na prГЎh ImpГ©ria,“ zvolal jako nabitГЅ novou energiГ­. „JeЕЎtД› neЕѕ se stihnou pЕ™eskupit, pЕ™inutГ­me je zaplatit. SvolГЎme i dalЕЎГ­ zotroДЌenГ© vesniДЌany, vytvoЕ™Г­me armГЎdu a ukГЎЕѕeme ImpГ©riu, co to znamenГЎ utrpenГ­. MoЕѕnГЎ pЕ™i tom zemЕ™eme, ale zemЕ™eme jako svobodnГ­ lidГ© bojujГ­cГ­ za sprГЎvnou vД›c.“

Mezi vesniДЌany se ozvaly vzruЕЎenГ© hlasy a vД›tЕЎina se jich postavila za Daria. MenЕЎГ­ skupinka pak nГЎsledovala Zirka. NejistД› se rozhlГ­Еѕeli a nevД›dД›li, co dГЎl.

Zirka oДЌividnД› rozzuЕ™ilo, Еѕe se k nД›mu pЕ™idalo jen nД›kolik mГЎlo lidГ­. Zrudl vztekem, pustil jГ­lec meДЌe, obrГЎtil se a vyrazil pryДЌ. BД›hem chvГ­le zmizel v davu. MenЕЎГ­ skupina vesniДЌanЕЇ ho nГЎsledovala a brzy byli pryДЌ.

Bokbu pЕ™edstoupil pЕ™ed Daria a vГЎЕѕnД› se na nД›j zahledД›l. TvГЎЕ™ mu brГЎzdily vrГЎsky starostГ­ a vД›ku. VrГЎsky, kterГ© naznaДЌovaly, Еѕe toho vidД›l a zaЕѕil aЕѕ pЕ™Г­liЕЎ. HledД›l na Daria moudrГЅma oДЌima. OДЌima plnГЅma strachu.

„NaЕЎi lidГ© se obrГЎtili k tobД›, abys je vedl,“ pronesl mД›kkГЅm hlasem. „VedenГ­ lidГ­ je velmi posvГЎtnГЎ vД›c. NezraДЏ jejich dЕЇvД›ru. Jsi mladГЅ na to, abys vedl armГЎdu, ale zdГЎ se, Еѕe ti ten Гєkol byl svД›Е™en. ZaДЌal jsi tuto vГЎlku a teДЏ ji musГ­ЕЎ dovГ©st ke konci.“

*

KdyЕѕ se vesniДЌanГ© zaДЌali rozchГЎzet, vykroДЌila Gwendolyn kupЕ™edu. Kendrick se Sandarou ЕЎli po jejГ­m boku, Steffen, Brand, Atme, Aberthol, Stara a tucty jejГ­ch muЕѕЕЇ je nГЎsledovali. Gwen se dГ­vala na Daria s respektem a vidД›la v jeho oДЌГ­ch vdД›ДЌnost za jejГ­ dneЕЎnГ­ rozhodnutГ­ mu pomoct na bojiЕЎti. Po vГ­tezstvГ­ cГ­tila zadostiuДЌinД›nГ­. VД›dД›la, Еѕe udД›lala sprГЎvnГ© rozhodnutГ­, aЕҐ uЕѕ bylo jakkoli tД›ЕѕkГ©. Ztratila dnes nД›kolik tuctЕЇ muЕѕЕЇ a jejich ztrГЎta ji rmoutila. PЕ™esto ale vД›dД›la, Еѕe kdyby se obrГЎtila zГЎdy a nepomohla jim, byli by teДЏ Darius i vЕЎichni ostatnГ­, kteЕ™Г­ stГЎli kolem, mrtvГ­.

KdyЕѕ vidД›la Daria, jak se stateДЌnД› postavil ImpГ©riu, musela si vzpomenout na Thorgrina. Srdce jГ­ pЕ™i tom pukalo. ChtД›la odmД›nit Daria za jeho stateДЌnost, aЕҐ uЕѕ to mД›lo stГЎt cokoli.

„Jsme tu, abychom tД› podpoЕ™ili,“ Е™ekla Gwendolyn. PЕ™itГЎhla k sobД› tak pozornost Daria, Bokbua i vЕЎech ostatnГ­ch, vДЌetnД› zbГЅvajГ­cГ­ch vesniДЌanЕЇ. VЕЎichni ДЌekali, co bude nГЎsledovat. „PЕ™ijali jste nГЎs, kdyЕѕ jsme potЕ™ebovali – a teДЏ tu stojГ­me, abychom vГЎm pomohli, kdyЕѕ to budete potЕ™ebovat vy. NabГ­zГ­me vГЎm svoje ruce, spojГ­me naЕЎe zГЎjmy. Konec koncЕЇ, mГЎme spoleДЌnГЅ zГЎjem. My si pЕ™ejeme svobodnД› se vrГЎtit do naЕЎeho domova a vy si pЕ™ejete osvobodit svoji domovinu. A spoleДЌnД› sdГ­lГ­me jednoho utlaДЌitele.“

Darius na ni hledД›l a oДЌividnД› ho jejГ­ slova dojala. Bokbu vykroДЌil kupЕ™edu doprostЕ™ed skupiny a za napjatГ©ho ticha zЕЇstal stГЎt tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™ Gwendolyn. Nikdo z lidГ­ se neodvaЕѕoval nastalГ© ticho naruЕЎit.

„VЕЎichni dnes vidГ­me, jak sprГЎvnГ© bylo rozhodnutГ­ tД› pЕ™ijmout,“ pronesl hrdД›. „OdmД›nila jsi nГЎs mnohem vГ­c, neЕѕ bychom si kdy dovolili jen snГ­t. SkuteДЌnД› ses nГЎm neskonale odvdД›ДЌila. Tvoje povД›st, povД›st Prstenu i povД›st o jeho vzneЕЎenГЅch a hrdГЅch vГЎleДЌnГ­cГ­ch se potvrdila. A my jsme navД›ky tvГЅmi dluЕѕnГ­ky.“

Zhluboka se nadechl.

„PotЕ™ebujeme tvoji pomoct,“ pokraДЌoval. „Ale vД›tЕЎГ­ mnoЕѕstvГ­ muЕѕЕЇ na bojiЕЎti nenГ­ to, co potЕ™ebujeme. I se vЕЎemi tvГЅmi muЕѕi na bojiЕЎti bychom nebyli dostateДЌnД› silnГ­ – ne ve vГЎlce, kterГЎ se blГ­ЕѕГ­. Pokud nГЎm skuteДЌnД› chceЕЎ pomoci, potЕ™ebujeme od tebe, abys naЕЎla dalЕЎГ­ posily. Pokud mГЎme mГ­t nД›jakou ЕЎanci, budeme potЕ™ebovat desГ­tky tisГ­c dalЕЎГ­ch muЕѕЕЇ, kteЕ™Г­ by nГЎm pomohli.“

Gwen na nД›j hledД›la oДЌima rozЕЎГ­Е™enГЅma Гєdivem.

„A kde bychom mД›li najГ­t ty desГ­tky tisГ­c rytГ­Е™ЕЇ?“

Bokbu na ni zachmuЕ™enД› pohlГ©dl.

„Pokud nД›kde v ImpГ©riu existuje mД›sto svobodnГЅch lidГ­, mД›sto ochotnГ© pЕ™ijГ­t nГЎm na pomoc – a to je velkГ© pokud – pak bude leЕѕet v DruhГ©m Prstenu.“

Gwen na nД›j zmatenД› hledД›la.

„Co po nГЎs ЕѕГЎdГЎЕЎ?“ zeptala se.

Bokbu na ni vГЎЕѕnД› hledД›l.

„Pokud nГЎm skuteДЌnД› chceЕЎ pomoci,“ pronesl, „ЕѕГЎdГЎm po tobД›, abys vyrazila na nesplnitelnou misi. ЕЅГЎdГЎm po tobД› nД›co jeЕЎtД› obtГ­ЕѕnД›jЕЎГ­ho a nebezpeДЌnД›jЕЎГ­ho, neЕѕ je pomoc na bojiЕЎti. ЕЅГЎdГЎm tД›, abys nГЎsledovala svЕЇj pЕЇvodnГ­ plГЎn. Abys vyrazila na vГЅpravu, kterou jsi dnes mД›la pЕЇvodnД› v plГЎnu. ЕЅГЎdГЎm tД›, abys pЕ™ekroДЌila Velkou pustinu. Abys vyhledala DruhГЅ Prsten. A pokud se tam dostanete ЕѕivГ­, pokud vЕЇbec existuje, abys pЕ™esvД›dДЌila jejich armГЎdy, aby se k nГЎm pЕ™idaly. Je to jedinГЎ ЕЎance, jak bychom mohli v tГ©to vГЎlce zvГ­tД›zit.“

OdmlДЌel se a kolem zavlГЎdlo ticho tak tД›ЕѕkГ©, Еѕe jedinГ©, co Gwen slyЕЎela, byl vГ­tr ЕѕenoucГ­ se pouЕЎtГ­. Pohled mu jeЕЎtД› vГ­c zvГЎЕѕnД›l, pokud to vЕЇbec bylo moЕѕnГ©.

„Nikdo jeЕЎtД› Velkou pustinu nepЕ™eЕЎel,“ pokraДЌoval. „Nikdo nikdy nepotvrdil, Еѕe DruhГЅ Prsten existuje. Je to nesplnitelnГЅ Гєkol. SebevraЕѕednГЅ pochod. Opravdu to po tobД› nechci ЕѕГЎdat. A pЕ™esto je to to, co potЕ™ebujeme nejvГ­c.“

Gwendolyn si Bokbua prohlГ­Еѕela a vЕЎimla si vГЎЕѕnosti vepsanГ© v jeho tvГЎЕ™i. Dlouze a dЕЇkladnД› pЕ™emГЅЕЎlela o jeho slovech.

„UdД›lГЎme vЕЎe, co bude nutnГ©,“ odpovД›dД›la, „cokoli, co nejvГ­c pomЕЇЕѕe naЕЎemu ГєsilГ­. Pokud jsou spojenci na druhГ© stranД› VelkГ© pustiny, pak budiЕѕ. VyrazГ­me na cestu. A vrГЎtГ­me se s armГЎdou, kterГЎ nГЎm pomЕЇЕѕe v boji.“

Bokbu mД›l v oДЌГ­ch slzy. Vystoupil kupЕ™edu a objal Gwendolyn.

„Jsi skuteДЌnГЎ krГЎlovna,“ pronesl. „Tvoji lidГ© majГ­ ЕЎtД›stГ­, Еѕe tД› majГ­.“

Gwen se obrГЎtila ke svГЅm lidem a vidД›la, jak na ni vЕЎichni vГЎЕѕnД› hledГ­. PЕ™esto ale neprojevovali ЕѕГЎdnГЅ strach. VД›dД›la, Еѕe ji budou nГЎsledovat kamkoli to bude nutnГ©.

„PЕ™ipravte se na pochod,“ pronesla. „PЕ™ekroДЌГ­me Velkou pustinu. Najdeme DruhГЅ Prsten. Anebo pЕ™i jeho hledГЎnГ­ zemЕ™eme.“

*

Sandara sledovala, jak se Kendrick a jeho lidГ© pЕ™ipravujГ­ na vГЅpravu za Velkou pustinu a cГ­tila jak ji ten pohled niДЌГ­. Na jednu stranu chtД›la bГЅt s Kendrickem, na druhou stranu tu byl Darius a jejГ­ lidГ©, lidГ© se kterГЅmi vyrЕЇstala. JedinГ­ lidГ©, kterГ© opravdu dobЕ™e znala, se chystali odejГ­t, opustit vesnice a bojovat s ImpГ©riem. PЕ™ipadala si, jako by se mД›la roztrhnout vejpЕЇl. NevД›dД›la, kterou cestou by se mД›la vydat. NedokГЎzala si pЕ™edstavit, Еѕe by vidД›la Kendricka odchГЎzet navЕѕdy, a souДЌasnД› nedokГЎzala unГ©st pomyЕЎlenГ­ na to, Еѕe by opustila svoje lidi.

Kendrick dokončoval přípravy své zbroje, uklidil meč do pochvy, vzhlédl a setkal se s jejím pohledem. Zdálo se, že ví, na co Sandara myslí – jako by to vždycky věděl. I ona mohla vidět bolest v jeho očích. Současně i ostražitost. Nemohla ho za to vinit. Celou dobu, kdy byli v Impériu, si od něj udržovala odstup. Žila ve vesnici, zatímco on žil v jeskyních. Snažila se ctít starší vesnice, zásadu, že jejich rasa nevstupuje do manželství s příslušníky jiné rasy.

A pЕ™esto si uvД›domila, Еѕe nectila vlastnГ­ lГЎsku k muЕѕi, kterГ©ho skuteДЌnД› milovala. Co z toho bylo dЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­? CtГ­t zГЎsady vlastnГ­ rodiny nebo ctГ­t vlastnГ­ srdce? Ten rozpor ji muДЌil kaЕѕdГЅ den.

Kendrick k nГ­ pЕ™istoupil.

„PЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe tu budeЕЎ chtГ­t zЕЇstat se svГЅmi lidmi?“ zeptal se jГ­ opatrnГЅm hlasem.

Sandara se na nД›j zmuДЌenД› podГ­vala a nevД›dД›la, co Е™Г­ct. NedokГЎzala odpovД›dД›t ani sama sobД›. PЕ™ipadala si jako pЕ™imrazenГЎ na mГ­stД›, zamrzlГЎ v ДЌase, pЕ™ipadala si, jako by jejГ­ nohy vrostly do pouЕЎtnГ­ho povrchu.

NГЎhle se vedle nich objevil Darius.

„SestЕ™iДЌko,“ pronesl.

Sandara se k nД›mu obrГЎtila a pokГЅvla na pozdrav. Byla mu vdД›ДЌnГЎ, Еѕe je pЕ™ekvapil a ona nemusela odpovГ­dat. PoloЕѕil jГ­ ruku kolem ramen a pohlГ©dl na Kendricka.

„Kendricku,“ pronesl Darius.

Kendrick na nД›j vГЎЕѕnД› pokГЅvl.

„VГ­ЕЎ, Еѕe tД› mГЎm opravdu rГЎd,“ pokraДЌoval Darius smД›rem k SandaЕ™e. „Sobecky chci, abys tu zЕЇstala.“

Zhluboka se nadechl.

„A pЕ™esto tД› musГ­m poЕѕГЎdat, abys ЕЎla s Kendrickem.“

Sandara na nД›j ЕЎokovanД› pohlГ©dla.

„Ale proДЌ?“ zeptala se.

„VidГ­m, jak moc ho milujeЕЎ a jak moc on miluje tebe. LГЎska, jako je ta vaЕЎe, se nikdy neobjevГ­ dvakrГЎt. MusГ­ЕЎ nГЎsledovat svoje srdce. NezГЎvisle na tom, co si myslГ­ naЕЎi lidГ©. NezГЎvisle na tom, co Е™Г­kajГ­ naЕЎe zГЎkony. ZГЎleЕѕГ­ jen na tom, co ti Е™Г­kГЎ srdce.“

Sandara dojatД› pohlГ©dla na svГ©ho mladЕЎГ­ho bratra. PЕ™ekvapila ji jeho moudrГЎ slova.

„Opravdu jsi vyrostl od doby, co jsem odeЕЎla,“ pronesla.

„Ani se neopovaЕѕuj opustit svoje lidi a ani se neopovaЕѕuj odejГ­t s nГ­m,“ ozval se pЕ™Г­snГЅ hlas.

Sandara se obrГЎtila a vidД›la Zirka, kterГЅ je zpovzdГЎlГ­ poslouchal a teДЏ se k nim blГ­Еѕil se skupinou starЕЎГ­ch.

„Tvoje mГ­sto je tady s nГЎmi. Pokud pЕЇjdeЕЎ s tГ­mhle muЕѕem, nebudeЕЎ tu uЕѕ nikdy vГ­tГЎna.“

„A co je tobД› do toho?“ zeptal se rozzlobenД› Darius a snaЕѕil se ji brГЎnit.

„DГЎvej pozor, Darie,“ pronesl Zirk. „ProzatГ­m moЕѕnГЎ vedeЕЎ armГЎdu, ale nevedeЕЎ nГЎs. NepЕ™edstГ­rej, Еѕe mluvГ­ЕЎ za nГЎЕЎ lid.“

„MluvГ­m za svoji sestru,“ odsekl Darius, „a budu mluvit za kohokoli, za koho se mi zachce.“

Sandara si vЕЎimla, Еѕe Darius poloЕѕil pЕ™i pohledu na Zirka ruku na jГ­lec meДЌe a proto rychle zareagovala a poloЕѕila mu ruku na zГЎpД›stГ­, jako by ho chtД›la uklidnit.

„RozhodnutГ­ je na mně“ Е™ekla Zirkovi. „A jГЎ uЕѕ jsem se rozhodla,“ pronesla. SouДЌasnД› pocГ­tila pЕ™Г­val rozhoЕ™ДЌenГ­ a nГЎhle vД›dД›la, co musГ­ udД›lat. NenechГЎ ostatnГ­, aby za ni rozhodovali. Nechala starЕЎГ­ diktovat jГ­ jejГ­ Еѕivot uЕѕ od nepamД›ti a byla si jistГЎ, Еѕe teДЏ nastal ДЌas, aby se to zmД›nilo.

„Miluji Kendricka,“ pronesla a obrГЎtila se k nД›mu. Kendrick na ni pЕ™ekvapenД› hledД›l. KdyЕѕ ta slova vyЕ™kla, vД›dД›la, Еѕe jsou pravdivГЎ a cГ­tila novГЅ pЕ™Г­val lГЎsky k nД›mu. SouДЌasnД› se stydД›la, Еѕe se za nД›j nepostavila uЕѕ dЕ™Г­v. „Jeho lidГ© jsou i mГЅmi lidmi. On je mЕЇj a jГЎ jsem jeho. A nic a nikdo, ty ani vy, ani nikdo jinГЅ nГЎs nemЕЇЕѕe rozdД›lit.“

ObrГЎtila se k Dariovi.

„Sbohem bratЕ™Г­ДЌku,“ pronesla. „PЕ™idГЎm se ke Kendrickovi.“

Darius se ЕЎiroce usmГЎl, zatГ­mco Zirk se zamraДЌil.

„AЕҐ uЕѕ tД› nikdy nevidГ­me,“ odplivl si, pak se obrГЎtil a odeЕЎel. StarЕЎГ­ ho postupnД› nГЎsledovali.

Sandara se obrГЎtila ke Kendrickovi a udД›lala to, co chtД›la udД›lat celou dobu uЕѕ od jejich pЕ™Г­chodu sem. OtevЕ™enД› a beze strachu ho pЕ™ede vЕЎemi polГ­bila. KoneДЌnД› mohla vyjГЎdЕ™it lГЎsku, kterou k nД›mu cГ­tila. K jejГ­ nesmГ­rnГ© ГєlevД› a radosti Kendrick jejГ­ polibek opД›toval. PevnД› ji sevЕ™el v nГЎruДЌГ­.

„DГЎvej na sebe pozor, bratЕ™Г­ДЌku,“ pronesla Sandara.

„Ty taky, sestЕ™iДЌko. JeЕЎtД› se uvidГ­me.“

„V tomhle svД›tД› nebo tom dalЕЎГ­m,“ Е™ekla.

S tД›mi slovy se Sandara otoДЌila, vzala Kendricka za ruku a spoleДЌnД› se pЕ™idali k jeho lidem mГ­Е™Г­cГ­m k VelkГ© pustinД›. Byla to cesta na jistou smrt, ale Sandara byla pЕ™ipravenГЎ jГ­t kamkoli, jen kdyЕѕ to bude po KendrickovД› boku.




KAPITOLA OSMГЃ


Godfrey, Akorth, Fulton, Merek a Ario, vЕЎichni obleДЌenГ­ do finiГЎnskГЅch plГЎЕЎЕҐЕЇ, krГЎДЌeli zГЎЕ™Г­cГ­mi ulicemi Volusie. Е li semknutГ­ k sobД›, obezЕ™etnГ­ a napjatГ­. Godfreyho otupД›lost po poslednГ­ pitce odeznД›la uЕѕ pЕ™ed nД›jakou dobou a teДЏ vedl svou skupinku neznГЎmГЅmi ulicemi. Pytle se zlatem mД›l zavД›ЕЎenГ© u pasu a proklГ­nal sГЎm sebe za to, Еѕe se dobrovolnД› pЕ™ihlГЎsil na tuto misi, a jeho mozek pracoval ze vЕЎech sil, aby vymyslel, co dГЎl. PrГЎvД› teДЏ by dal cokoli za moЕѕnost napГ­t se nД›ДЌeho ostЕ™ejЕЎГ­ho.

JakГЅ straЕЎnГЅ, pЕ™Г­ЕЎernГЅ nГЎpad to byl, pЕ™ijГ­t sem. ProДЌ jen ho pro vЕЎechno na svД›tД› musel pЕ™epadnout takovГЅ zГЎchvat hrdinstvГ­? Co vЕЇbec znamenalo hrdinstvГ­? pЕ™emГ­tal. OkamЕѕik vГЎЕЎnД›, obД›tavosti, ЕЎГ­lenstvГ­. TeДЏ mu po nД›m zbylo jen vyschlГ© hrdlo, divoce buЕЎГ­cГ­ srdce a roztЕ™esenГ© ruce. NesnГЎЕЎel tenhle pocit, nesnГЎЕЎel kaЕѕdou vteЕ™inu, kdy se takhle cГ­til. PЕ™ГЎl si, aby byl drЕѕel svou proЕ™Г­zlou pusu zavЕ™enou. HrdinstvГ­ nebylo nic pro nД›j.

Nebo ano?

UЕѕ si nebyl jistГЅ vЕЇbec niДЌГ­m. VЕЎe, co prГЎvД› teДЏ vД›dД›l, bylo to, Еѕe chce pЕ™eЕѕГ­t, ЕѕГ­t, pГ­t, bГЅt kdekoli, jen ne tady. Dal by cokoli za pivo. VymД›nil by ten nejhrdinЕЎtД›jЕЎГ­ skutek svД›ta za dЕѕbГЎnek piva.

„A kdo to pЕ™esnД› mГЎ bГЅt, ten koho jdeme uplatit?“ zeptal se Merek, kterГЅ doЕЎel Godfreyho a dГЎl krГЎДЌeli ulicemi bok po boku.

Godfrey ze vЕЎech sil namГЎhal mozek.

„PotЕ™ebujeme nД›koho v jejich armГЎdД›,“ Е™ekl nakonec. „Velitele. S ne pЕ™Г­liЕЎ vysokГЅm postavenГ­m. NД›koho tak akorГЎt. NД›koho, koho zajГ­mГЎ vГ­c zlato neЕѕ zabГ­jenГ­.“

„A kde takovГ©ho ДЌlovД›ka najdeme?“ zeptal se Ario. „NemЕЇЕѕeme pЕ™eci jen tak napochodovat do jejich kasГЎren.“

„Podle mГЅch zkuЕЎenostГ­ existuje jen jedno mГ­sto, kde spolehlivД› najdeme ДЌlovД›ka s pochybnou morГЎlkou,“ Е™ekl Akorth. „Hospoda.“

„To je slovo do pranice!“ pochvГЎlil ho Fulton. „KoneДЌnД› nД›kdo rozumnД› promluvil.“

„NezdГЎ se mi to jako dobrГЅ nГЎpad,“ odvД›til Ario. „VypadГЎ to, jako Еѕe se prostД› jen chcete napГ­t.“

„No jГЎ rozhodnД› chci,“ Е™ekl Akorth. „A co je na tom tak ЕЎpatnГ©ho?“

„Co si myslГ­ЕЎ?“ opГЎДЌil Ario. „MyslГ­ЕЎ, Еѕe jen tak napochodujeЕЎ do hospody, najdeЕЎ vojenskГ©ho velitele a podstrДЌГ­ЕЎ mu Гєplatek? VГЎЕѕnД› myslГ­ЕЎ, Еѕe to bude tak snadnГ©?“

„Hele, ten kluk mГЎ pravdu,“ vmГ­sil se Merek. „Je to ЕЎpatnГЅ nГЎpad. StaДЌilo by, aby zmerДЌili naЕЎe zlato. Zabijou nГЎs a nechajГ­ si ho pro sebe.“

„A pЕ™esnД› proto nebudeme brГЎt zlato s sebou,“ pronesl Godfrey, kterГЅ uЕѕ doЕЎel k rozhodnutГ­.

„Heh?“ nechГЎpavД› ze sebe vyrazil Merek a otoДЌil se na nД›j. „A co s nГ­m tedy chceЕЎ dД›lat?“

„Schovat ho,“ odpovД›dД›l Godfrey.

„Schovat? VЕЎechno tohle zlato?“ zeptal se Ario. „ZblГЎznil ses? Je ho straЕЎnД› moc. StaДЌilo by na to, aby sis koupil pЕЇlku mД›sta.“

„A prГЎvД› proto ho schovГЎme,“ pronesl Godfrey a pЕ™i tГ© myЕЎlence se mu hned zlepЕЎila nГЎlada. „Najdeme sprГЎvnГ©ho ДЌlovД›ka za sprГЎvnou cenu, nД›koho, komu mЕЇЕѕeme vД›Е™it, a pЕ™ivedeme ho pЕ™Г­mo ke zlatu.“

Merek se roztЕ™ГЎsl.

„To je sebevraЕѕednГЅ plГЎn. S celou touhle vГЅpravou to jde od desГ­ti k pД›ti. BЕЇh vГ­ proДЌ jsme tД› nГЎsledovali aЕѕ sem a ty nГЎs teДЏ vedeЕЎ rovnou do hrobu.“

„NГЎsledovali jste mД› sem, protoЕѕe vД›Е™Г­te v ДЌest a odvahu,“ Е™ekl Godfrey. „NГЎsledovali jste mД›, protoЕѕe od okamЕѕiku, kdy jste se tak rozhodli, jsme se stali bratry. Bratry v naЕЎem spoleДЌnГ©m boji. A bratЕ™i se vzГЎjemnД› neopouЕЎtД›jГ­.“

OstatnГ­ ztichli a dГЎl v chЕЇzi pokraДЌovali mlДЌky. Godfrey pЕ™ekvapil sГЎm sebe. SГЎm zcela nerozumД›l tГ©hle svГ© skrytГ© strГЎnce, kterГЎ tu a tam vyplula na povrch. Mluvil z nД›j jeho otec? Nebo to byla jeho vlastnГ­ slova?

Zahnuli za roh a pЕ™ed nimi se rozprostЕ™elo centrum mД›sta. Godfreyho znovu uchvГЎtila jeho krГЎsa. VЕЎechno zГЎЕ™ilo, ulice byly lemovanГ© pravГЅm zlatem a proklГЎdanГ© kanГЎly moЕ™skГ© vody. VЕЎude bylo svД›tlo, kterГ© ho oslepovalo, jak se odrГЎЕѕelo od vЕЎudypЕ™Г­tomnГ©ho zlata. CelГ© mД›sto Еѕilo a ohromenГЅ Godfrey vkroДЌil do hustГ© tlaДЌenice lidГ­. CГ­til ДЌetnГ© nГЎrazy do ramen, ale hlavu drЕѕel sklonД›nou, aby ho nezpozorovali imperiГЎlnГ­ vojГЎci.

Vojáci, ve všech možných druzích zbroje, pochodovali sem a tam všemi směry, stejně jako imperiální šlechta a měšťané – mohutní muži s typicky žlutou kůží a malými rohy. Mnozí z nich měli podél ulic Volusie vlastní stánky a prodávali všelijaké zboží. Godfrey zde také poprvé spatřil imperiální ženy. Byly stejně vysoké jako muži a měly i stejně široká ramena. Postavami připomínaly spíš některé muže z Prstenu. Rohy měly na rozdíl od mužů delší, špičatější a lesklé, v barvě mořské vody. Vypadaly divočeji než muži. Godfreyho napadlo, že by se velmi nerad dostal s některou z nich do šarvátky.

„TЕ™eba bychom si mohli s nД›kterГЅmi z mГ­stnГ­ch krasavic trochu uЕѕГ­t,“ Е™ekl Akorth a Е™Г­hl.

„MyslГ­m, Еѕe by jim pЕ™ineslo vД›tЕЎГ­ potД›ЕЎenГ­ podЕ™Г­znout ti krk,“ opГЎДЌil Fulton.

Akorth se otЕ™ГЎsl.

„TЕ™eba by ЕЎlo obojГ­,“ pokraДЌoval. „AlespoЕ€ bych umЕ™el jako ЕЎЕҐastnej chlap.“

Jak zГЎstupy lidГ­ houstly, skupinka si stГЎle obtГ­ЕѕnД›ji razila cestu. Godfrey, zpocenГЅ a roztЕ™esenГЅ obavami, se nutil bГЅt silnГЅ a stateДЌnГЅ, myslel na vЕЎechny ve vesnici a takГ© na svou sestru, na ty, kteЕ™Г­ potЕ™ebovali jejich pomoc. PЕ™emГ­tal, proti jakГ© pЕ™esile stojГ­. Snad kdyЕѕ na tГ©hle vГЅpravД› uspД›je, bude to znГЎt. Snad jim dokГЎЕѕe opravdu pomoci. Nebyl to smД›lГЅ a velkolepГЅ ДЌin po vzoru jeho bratrЕЇ. Byl to jeho vlastnГ­ zpЕЇsob. JedinГЅ zpЕЇsob, kterГЅ znal.

Když zatočili za další roh, Godfrey vzhlédl a spatřil přesně to, co hledal. V dálce před nimi se z kamenné budovy vyřítila skupinka mužů a rvali se jeden s druhým, zatímco se kolem nich srocoval hlouček přihlížejících, kteří je nadšeně povzbuzovali. Klopýtali a nemotorně se oháněli a rozdávali nepřesně mířené rány, přesně tím způsobem, který Godfrey velmi dobře poznával – byli opilí. Napadlo ho, že opilci vypadají kdekoli na světě stejně. Byl to spolek bláznů. Pak si povšiml malé černé cedule visící nade dveřmi podniku, ze kterého se rváči vyřítili. Godfreymu hned bylo jasné, kde jsou.

„Tamhle,“ Е™ekl Godfrey jako kdyby hledД›l na posvГЎtnou modlu. „To je pЕ™esnД› to, co chceme.“

„NejДЌistЕЎГ­ hospoda, jakou jsem kdy vidД›l,“ zhodnotil Akorth.

Godfrey si povЕЎiml elegantnГ­ fasГЎdy a musel mu dГЎt za pravdu.

Merek si odfrkl.

„UvnitЕ™ jsou vЕЎechny hospody stejnГ©. Budou tam stejnГ­ opilci a hlupГЎci jako by byli kdekoli jinde.“

„To jsou moji lidi,“ Е™ekl Fulton a olizoval si rty, jako kdyby uЕѕ cГ­til chuЕҐ piva.

„A jak se tam asi dostaneme?“ zeptal se Ario.

Godfrey shlГ©dl a pochopil, na co narГЎЕѕГ­. Ulice, na kterГ© stГЎli, konДЌila kanГЎlem. Nebylo moЕѕnГ© odsud k hospodД› dojГ­t.

Godfrey si povЕЎiml, jak jejich smД›rem pЕ™iplouvГЎ malГЎ zlatГЎ loДЏka, ve kterГ© sedД›li dva imperiГЎlnГ­ muЕѕi. Sledoval, jak vyskoДЌili z loДЏky, pЕ™ivГЎzali ji za lano ke sloupku a odeЕЎli do mД›sta. Za loДЏkou se ani jednou neohlГ©dli. Godfrey si povЕЎiml zbroje jednoho z nich a usoudil, Еѕe to byli dЕЇstojnГ­ci a Еѕe ti nemajГ­ zapotЕ™ebГ­ se o loДЏku obГЎvat. VД›dД›li, Еѕe nikdo nenГ­ takovГЅ hlupГЎk, aby se pokusil jejich loДЏku ukrГЎst.

Godfrey a Merek si vymД›nili chГЎpavГ© pohledy. Godfreymu doЕЎlo, Еѕe bystrГ© mysli pЕ™emГЅЕЎlejГ­ stejnД›. Nebo alespoЕ€ bystrГ© mysli tД›ch, kdo vГ­, jak to chodГ­ v ЕѕalГЎЕ™Г­ch a v postrannГ­ch uliДЌkГЎch.

Merek vykroДЌil kupЕ™edu, vytГЎhl nЕЇЕѕ a pЕ™eЕ™Г­zl lano, kterГЅm byla loДЏka pЕ™ivГЎzanГЎ. Jeden po druhГ©m nastoupili na malou zlatou loДЏku, kterГЎ se na vodД› nebezpeДЌnД› kГЅvala. Godfrey se zaklonil a botou odstrДЌil loДЏku od bЕ™ehu.

Pluli kanГЎlem a houpali se na hladinД›. Merek se chopil dlouhГ©ho vesla a zaДЌal veslovat.

„Tohle je ЕЎГ­lenstvГ­,“ Е™ekl Ario a ohlГ­Еѕel se zpД›t smД›rem, kudy odeЕЎli oba dЕЇstojnГ­ci. „MЕЇЕѕou se kdykoli vrГЎtit.“

Godfrey upГ­ral zrak pЕ™Г­mo pЕ™ed sebe a pЕ™ikГЅvl.

„Tak to bychom mД›li veslovat rychleji,“ Е™ekl.




KAPITOLA DEVГЃTГЃ


Volusie stála uprostřed nekonečné pouště, kolem nohou se jí svíjel prach stejně zelené barvy, jako byla půda a kamení, které tvořilo poušť. Čelem k ní stáli vyslanci Dansku. Volusie stála hrdě, doprovázel ji tucet jejích nejbližších poradců a společně se setkali se dvěma tucty vyslanců imperiálního města. Byli to typičtí zástupci imperiální rasy – vysocí, se širokými rameny a zářivě žlutou kůží. Oči se jim rudě leskly a na hlavě měly dva malé rohy. Jediným rozdílem oproti ostatním obyvatelům Impéria bylo to, že lidem z Dansku postupem času rostly rohy spíše do stran místo přímo vzhůru.

KdyЕѕ se Volusie zahledД›la do dГЎlky za jejich zГЎda, vidД›la na obzoru se tyДЌГ­cГ­ pouЕЎtnГ­ mД›sto Dansk. VysokГ©, neskuteДЌnД› impozantnГ­, stoupajГ­cГ­ stovku stop do nebe. Jeho zelenГ© zdi mД›ly barvu pouЕЎtД›. Volusie nedokГЎzala rozeznat, jestli byly vystavД›nГ© z cihel nebo z pouЕЎtnГ­ho kamenГ­. MД›sto bylo postavenГ© ve tvaru perfektnГ­ho kruhu, na vrcholech zdГ­ se tГЎhla dlouhГЎ cimbuЕ™Г­ a mezi nimi byli vidД›t kaЕѕdГЅch deset stop vojГЎci stojГ­cГ­ na strГЎЕѕi. PozornД› sledovali pouЕЎЕҐ ve vЕЎech smД›rech. MД›stskГ© hradby se zdГЎly neproniknutelnГ©.

Dansk leЕѕel pЕ™Г­mo na jih od Maltolisu, na pЕЇli cesty mezi mД›stem Е Г­lenГ©ho prince a jiЕѕnГ­m kapitolem. Byla to pevnost a souДЌasnД› klГ­ДЌovГЎ kЕ™iЕѕovatka. Volusie o nД›m ДЌasto slГЅchГЎvala od svojГ­ matky, ale nikdy ho sama nenavЕЎtГ­vila. Matka vЕѕdy tvrdila, Еѕe nikdo nemЕЇЕѕe dobГЅt ImpГ©rium, aniЕѕ by pЕ™edtГ­m dobyl Dansk.

Volusie se vrГЎtila pohledem k vЕЇdci vyslancЕЇ. StГЎl pЕ™ed nГ­ se svГЅm pГ­saЕ™em, od pohledu namyЕЎlenГЅ, a arogantnД› se na ni usmГ­val. Vypadal jinak neЕѕ ostatnГ­. Bylo jasnГ©, Еѕe je to jejich velitel. VznГЎЕЎela se kolem nД›j aura sebevД›domГ­, ve tvГЎЕ™i mД›l vГ­c jizev neЕѕ ostatnГ­ a z hlavy mu klesaly dva dlouhГ© copГЎnky aЕѕ k pasu.

StГЎli proti sobД› dlouhou dobu, nikdo z nich nechtД›l promluvit jako prvnГ­ a tak jedinГЅ zvuk, kterГЅ naruЕЎoval ticho, bylo vytГ­ pouЕЎtnГ­ho vД›tru.

Velitele vyslancЕЇ zЕ™ejmД› pЕ™estalo mlДЌenГ­ bavit a tak promluvil:

„TakЕѕe ty chceЕЎ vstoupit do naЕЎeho mД›sta?“ zeptal se jГ­. „Ty a tvoji muЕѕi?“

Volusie na nД›j hledД›la pevnГЅm pohledem. JejГ­ vГЅraz se ani v nejmenЕЎГ­m nezmД›nil.

„Nechci do mД›sta vstoupit,“ pronesla. „Chci si ho vzГ­t. PЕ™iЕЎla jsem sem, abych ti nabГ­dla podmГ­nky kapitulace.“

Vyslanec na ni nД›kolik vteЕ™in jen beze slova zГ­ral, jako by se snaЕѕil pochopit, co mu prГЎvД› Е™ekla. Pak se mu oДЌi rozЕЎГ­Е™ily pЕ™ekvapenГ­m, zaklonil se a z plna hrdla se rozesmГЎl. Volusie zrudla rozhoЕ™ДЌenГ­m.

„My?!“ zeptal se. „A kapitulovat?!“

Vřískal smíchy, jako by právě slyšel ten nejlepší vtip pod sluncem. Volusie na něj chladně zírala a všimla si, že vojáci z jeho doprovodu se nesmějí – dokonce se ani nepousmáli. Dívali se na ni se vší vážností.

„Jsi jen holka,“ pronesl koneДЌnД› vyslanec a tvГЎЕ™il se pobavenД›. „NevГ­ЕЎ nic o historii Dansku, o historii naЕЎГ­ pouЕЎtД› a naЕЎich lidГ­. Kdyby ano, vД›dД›la bys, Еѕe my se nikdy nevzdali. Ani jednou. Za celГЅch deset tisГ­c let. Nikomu. Dokonce ani armГЎdГЎm Atlowa VelikГ©ho. A Dansk nikdy nebyl dobyt.“

Jeho ГєsmД›v se zmД›nil v ГєЕЎklebek.

„A teДЏ sis pЕ™iЕЎla ty,“ pokraДЌoval, „hloupГЎ mladГЎ holka odnikud s tuctem vojГЎkЕЇ a ЕѕГЎdГЎЕЎ naЕЎi kapitulaci? Е?ekni mi, proДЌ bych tД› nemД›l zabГ­t rovnou tady na mГ­stД›? Nebo proДЌ bych tД› nemД›l vrhnout do naЕЎich ЕѕalГЎЕ™ЕЇ? MyslГ­m, Еѕe to ty bys mД›la uvaЕѕovat o kapitulaci. Pokud tД› poЕЎlu pryДЌ, zabije tД› pouЕЎЕҐ. A pokud tД› vezmu s sebou, mЕЇЕѕu tД› zabГ­t jГЎ.“

Volusie na nД›j klidnД› dГЎl hledД›la, ani se nezachvД›la.

„Nebudu ti svoji nabГ­dku opakovat,“ pronesla nenucenД›. „KdyЕѕ teДЏ kapitulujete, uЕЎetЕ™Г­m vaЕЎe Еѕivoty.“

ZmatenД› se na ni zadГ­val, jako by mu koneДЌnД› doЕЎlo, Еѕe mluvГ­ vГЎЕѕnД›.

„Jsi blГЎznivГЎ malГЎ holka. PЕ™Г­liЕЎ dlouho jsi trpД›la pod paprsky pouЕЎtnГ­ch sluncГ­.“

Volusie na nД›j hledД›la stГЎle temnД›jЕЎГ­m pohledem.

„Nejsem ЕѕГЎdnГЎ malГЎ holka,“ odpovД›dД›la. „JГЎ jsem velkГЎ Volusie z velkГ©ho mД›sta Volusie. Jsem bohynД› Volusie. A ty i vЕЎechny ostatnГ­ bytosti na zemi jste mi podЕ™Г­zeni.“

PЕ™i pohledu na ni se mu postupnД› mД›nil vГЅraz ve tvГЎЕ™i. TeДЏ se na ni dГ­val, jako by opravdu zeЕЎГ­lela.

„Ty nejsi Volusie,“ Е™ekl. „Volusie je starЕЎГ­. SГЎm jsem se s nГ­ uЕѕ setkal. Byla to velmi nepЕ™Г­jemnГЎ zkuЕЎenost. A pЕ™esto vidГ­m jistou podobu. Ty jsi… jejГ­ dcera. Ano, teДЏ uЕѕ je mi to jasnГ©. ProДЌ si s nГЎmi nepЕ™iЕЎla promluvit sama tvoje matka? ProДЌ posГ­lГЎ tebe? Svoji dceru?“

„JГЎ jsem Volusie,“ odpovД›dД›la. „Moje matka je mrtvГЎ. O to jsem se sama postarala.“

Vyslanec na ni hledД›l stГЎle vГЎЕѕnД›ji. PoprvГ© za celou dobu se zdГЎl nejistГЅ.

„MoЕѕnГЎ se ti podaЕ™ilo zavraЕѕdit svoji matku,“ Е™ekl. „Ale jsi blГЎzen, kdyЕѕ vyhroЕѕujeЕЎ nГЎm. Nejsme ЕѕГЎdnГЎ bezbrannГЎ Еѕena a armГЎda Volusie je daleko odsud. Jsi blГЎzen, kdyЕѕ ses vydala tak daleko od svГ©ho sГ­dla. Opravdu si myslГ­ЕЎ, Еѕe mЕЇЕѕeЕЎ zГ­skat mД›sto s pouhГЅm tuctem vojГЎkЕЇ?“ zeptal se jГ­. Pak sevЕ™el do dlanД› jГ­lec meДЌe, jako by se rozmГЅЕЎlel, jestli ji mГЎ zabГ­t.

Pomalu se na nД›j usmГЎla.

„NemЕЇЕѕu zГ­skat mД›sto s tuctem muЕѕЕЇ,“ odpovД›dД›la. „Ale mЕЇЕѕu ho zГ­skat se dvД›ma sty tisГ­ci.“

Volusie pozvedla ruku do vzduchu. SvГ­rala v nГ­ zlatГ© Еѕezlo. NespouЕЎtД›la oДЌi z vyslance a zdvihala ruku stГЎle vГЅЕЎ. Sledovala, jak se jeho vГЅraz znovu mД›nГ­. TentokrГЎt bloudil oДЌima on za jejГ­mi zГЎdy a z jeho pohledu ЕЎel vyДЌГ­st ЕЎok a strach. Volusie se nemusela obracet, aby vД›dД›la, na co se dГ­vГЎ: jejГ­ch dvД› stД› tisГ­c vojГЎkЕЇ z Maltolisu obklopilo na jejГ­ znamenГ­ horu a rozestoupilo se po celГ©m horizontu. VЕЇdce DanskГЅch vyslancЕЇ teДЏ vД›dД›l, jakГЎ hrozba se Е™Г­tГ­ na jeho mД›sto.

CelГЅ jeho doprovod se najeЕѕil, bylo vidД›t, Еѕe jsou vЕЎichni zdД›ЕЎenГ­ a nejradЕЎi by se obrГЎtili a bД›Еѕeli do bezpeДЌГ­ svГ©ho mД›sta.

„ArmГЎda Maltolisu,“ pronesl vЕЇdce vyslancЕЇ. Hlas se mu poprvГ© roztЕ™ГЎsl strachem. „Co dД›lajГ­ tady, s tebou?“

Volusie se usmГЎla.

„Jsem bohynД›,“ odpovД›dД›la. „ProДЌ by mi nemД›li slouЕѕit?“

Vyslanec teДЏ na ni hledД›l s vГЅrazem hrЕЇzy a pЕ™ekvapenГ­.

„PЕ™esto by ses neodvГЎЕѕila zaГєtoДЌit na Dansk,“ Е™ekl roztЕ™esenГЅm hlasem. „Jsme pod pЕ™Г­mou ochranou hlavnГ­ho mД›sta. ImperiГЎlnГ­ armГЎda ДЌГ­tГЎ miliony muЕѕЕЇ. Pokud zabereЕЎ naЕЎe mД›sto, majГ­ povinnost zaГєtoДЌit. VЕЎechny vГЎs pЕ™i tom zmasakrujГ­. NemЕЇЕѕeЕЎ vyhrГЎt. PЕ™eci nejsi tak zbrklГЎ. Nebo tak hloupГЎ?“

Volusie se stГЎle usmГ­vala, uЕѕГ­vala si jeho rozpaky.

„MoЕѕnГЎ tak trochu od obojГ­ho,“ Е™ekla. „Nebo se prostД› jen tЕ™esu, abych mohla vyzkouЕЎet svoji novou armГЎdu a jeЕЎtД› ji na vГЎs trochu vycviДЌit. MГЎte neskuteДЌnou smЕЇlu, Еѕe vaЕЎe mД›sto stojГ­ pЕ™Г­mo na cestД› mezi mГЅmi muЕѕi a kapitolem. A mД› nesmГ­ nikdo a nic stГЎt v cestД›.“

ZГ­ral na ni a tvГЎЕ™ se mu pomalu kЕ™ivila oЕЎklivГЅm ЕЎklebem. PЕ™esto ale bylo moЕѕnГ© v jeho oДЌГ­ch ДЌГ­st narЕЇstajГ­cГ­ nepokoj.

„PЕ™iЕЎli jsme jednat o podmГ­nkГЎch kapitulace a neshodli jsme se na nich. PЕ™ipravГ­me se na vГЎlku, pokud je to to, co chceЕЎ. Jen si pamatuj: mЕЇЕѕeЕЎ si za to sama.“

Pak nГЎhle pobГ­dl svoji zertu a s hlasitГЅm vГЅkЕ™ikem se obrГЎtil a spoleДЌnД› s ostatnГ­mi vyrazil pryДЌ. Skupina rozvГ­Е™ila mraДЌna prachu.

Volusie nenucenД› sesedla ze svojГ­ zerty, pokynula rukou a pЕ™ijala krГЎtkГ© zlatГ© kopГ­, kterГ© jГ­ pЕ™edal velitel Soku.

Pozvedla jednu ruku do vД›tru, vnГ­mala jeho smД›r a rychlost, pЕ™imhouЕ™ila oko a zamГ­Е™ila.

Pak prudce ЕЎvihla rukou a vrhla kopГ­.

KlidnД› sledovala, jak koupГ­ stoupГЎ vysokГЅm obloukem do vzduchu, zvolna klesГЎ, letГ­ dobrГЅch padesГЎt metrЕЇ a pak koneДЌnД› uslyЕЎela hlasitГ© zanaЕ™Г­kГЎnГ­ spoleДЌnД› s uspokojujГ­cГ­m mlasknutГ­m kopГ­ zabodГЎvajГ­cГ­ho se do masa. VidД›la, jak se kopГ­ zanoЕ™ilo do zad vЕЇdce DanskГ©ho konvoje. Ten hlasitД› vykЕ™ikl a v kotrmelcГ­ch se zhroutil ze zerty na tvrdou pouЕЎtnГ­ pЕЇdu.

Jeho doprovod se zastavil a zhrozenД› ho pozoroval. VЕЎichni sedД›li na zertГЎch, zdГЎlo se, Еѕe se dohadujГ­, jestli sesednout a sebrat velitele. Pak se podГ­vali zpД›t a vidД›li vЕЎechny Volusiiny muЕѕe, jak pochodujГ­ smД›rem na mД›sto, a oДЌividnД› se rychle rozmysleli. ObrГЎtili se a prudkГЅm tryskem vyrazili k mД›stskГЅm branГЎm. VЕЇdce nechali leЕѕet v prachu.

Volusie se svГЅm doprovodem dorazila k umГ­rajГ­cГ­mu vЕЇdci vyslancЕЇ. SeskoДЌila k nД›mu do prachu. Z dГЎlky bylo slyЕЎet hlasitГ© kovovГ© zadunД›nГ­. DanЕЎtГ­ vyslanci se vrГЎtili do mД›sta a padacГ­ brГЎna se za nimi uzavЕ™ela, stejnД› jako masivnГ­ ЕѕeleznГЎ dvoukЕ™Г­dlГЎ brГЎna. Z mД›sta se stala nedobytnГЎ pevnost.

Volusie pohlГ©dla na zem na umГ­rajГ­cГ­ho vyslance. Ten se obrГЎtil na zГЎda a hledД›l na ni se smД›sicГ­ strachu a znechucenГ­.

„NemЕЇЕѕeЕЎ ГєtoДЌit na nД›koho, kdo pЕ™ijel vyjednГЎvat,“ pronesl rozzlobenД›. „Je to proti vЕЎem zГЎkonЕЇm ImpГ©ria! Nikdo nikdy dЕ™Г­v neudД›lal nic takovГ©ho!“

„NechtД›la jsem ti ublГ­Еѕit,“ odpovД›dД›la Volusie a poklekla po jeho boku. NatГЎhla ruku a dotkla se ratiЕЎtД› kopГ­. Pak na nД›j zatlaДЌila a prohnala vyslanci hrot srdcem. Nepovolila, dokud se koneДЌnД› nepЕ™estal tЕ™ГЎst a nevydechl naposledy.

Е iroce se usmГЎla.

„ChtД›la jsem tД› zabГ­t.“




KAPITOLA DESГЃTГЃ


Thor stГЎl na pЕ™Г­di malГ© loДЏky a srdce mu buЕЎilo oДЌekГЎvГЎnГ­m. Jeho bratЕ™i stГЎli za nГ­m a spoleДЌnД› hledД›li na ostrov, kterГЅ se pЕ™ed nimi tyДЌil z vody. Proud je nesl pЕ™Г­mo k nД›mu. KdyЕѕ vzhlГ©dl, vidД›l ostrovnГ­ Гєtesy zvedajГ­cГ­ se do vГЅЕЎe. Nikdy dЕ™Г­v nic takovГ©ho nevidД›l. Vypadaly jako zdi z perfektnД› hladkГ© bГ­lГ© Еѕuly. Ve svД›tle dvou sluncГ­ se tЕ™pytily po celГ© svojГ­ vГЅЕЎce stovek stop. SamotnГЅ ostrov mД›l tvar kruhu a jeho zГЎkladnu obklopovaly balvany. Zvuk vln, kterГ© se o nД› tЕ™Г­ЕЎtily, tГ©mД›Е™ brГЎnil ДЌlovД›ku v myЕЎlenГ­. CelГЅ ostrov vypadal jako neproniknutelnГЎ pevnost, kterou by nedobyla ani nejvД›tЕЎГ­ armГЎda svД›ta.

Thor zvedl ruku k oДЌГ­m, aby si je zastГ­nil pЕ™ed sluneДЌnГ­mi paprsky. ZdГЎlo se, Еѕe Гєtesy konДЌГ­ ve vГЅЕЎce stovek stop a tvoЕ™Г­ ploЕЎinu. Thor si uvД›domil, Еѕe aЕҐ tam nahoЕ™e Еѕil kdokoli, mohl tam ЕѕГ­t v bezpeДЌГ­ navД›ky. SamozЕ™ejmД› za pЕ™edpokladu, Еѕe tam vЕЇbec nД›kdo Еѕil.

Na samotnГ©m vrcholu, pЕ™Г­mo nad ostrovem, se vznГЎЕЎel prstenec rЕЇЕѕovГЅch a purpurovГЅch mrakЕЇ. Vypadaly jako svatozГЎЕ™ a stГ­nily ostrov od pЕ™Г­mГЅch sluneДЌnГ­ch paprskЕЇ. Jako by ostrov korunoval samotnГЅ BЕЇh. Kolem vanul jemnГЅ vГЎnek, vzduch byl ДЌistГЅ a pЕ™Г­jemnД› se dГЅchal. Thor uЕѕ z dГЎlky cГ­til, Еѕe na tom mГ­stД› je nД›co zvlГЎЕЎtnГ­ho. PЕЇsobilo kouzelnД›. PodobnГ© pocity nemД›l uЕѕ od doby, kdy opustil zemi, ve kterГ© Еѕila jeho matka.

I ostatnГ­ obraceli zraky vzhЕЇru. VЕЎem se ve tvГЎЕ™i zraДЌil ГєЕѕas.

„Kdo si myslГ­ЕЎ, Еѕe tam Еѕije?“ zeptal se O’Connor za vЕЎechny ostatnГ­.

„Kdo – nebo moЕѕnГЎ co?“ zeptal se Reece.

„MoЕѕnГЎ, Еѕe vЕЇbec nikdo,“ odpovД›dД›la Indra.

„MoЕѕnГЎ bychom prostД› mД›li plout dГЎl,“ Е™ekl O’Connor.

„A odmГ­tnout pozvГЎnГ­?“ zeptal se Matus. „VidГ­m sedm lan a nГЎs je tu sedm.“

Thor znovu pЕ™elГ©tl pohledem po Гєtesech, a kdyЕѕ se zadГ­val pozornД›ji, vЕЎiml si sedmi zlatГЅch lan visГ­cГ­ch z vrcholu Гєtesu. Lana se leskla ve sluneДЌnГ­ch paprscГ­ch. Thor se zamyslel.

„MoЕѕnГЎ nГЎs nД›kdo oДЌekГЎvГЎ,“ pronesl Elden.

„Anebo se nГЎs snaЕѕГ­ nalГЎkat do pasti,“ dodala opatrnД› Indra.

„Ale kdo?“ ptal se Reece.

Thor se znovu zadГ­val na vrchol ГєtesЕЇ, hlavou mu vГ­Е™ily ty stejnГ© myЕЎlenky. PЕ™emГЅЕЎlel, kdo mohl vД›dД›t, Еѕe pЕ™ichГЎzejГ­. Sledoval je snad nД›kdo nД›jak?

VЕЎichni chvГ­li stГЎli tiЕЎe, nechali loДЏku houpat se na vlnГЎch a proud nГ©st je jeЕЎtД› blГ­Еѕ k ostrovu.

„ZГЎsadnГ­ otГЎzka znГ­,“ pronesl hlasitД› Thor a poruЕЎil tak panujГ­cГ­ ticho, „jestli je tam nahoЕ™e nД›kdo pЕ™ГЎtelskГЅ, nebo jestli je to past.“

„Opravdu na tom zГЎleЕѕГ­?“ zeptal se Matus a postavil se po ThorovД› boku.

Thor zavrtД›l hlavou.

„Ne,“ odpovД›dД›l a pevnД› sevЕ™el jГ­lec meДЌe. „Tak jako tak se tam podГ­vГЎme. Pokud tam bude pЕ™Г­tel, obejmeme ho. Pokud nepЕ™Г­tel, zabijeme ho.“

Proud je nesl stГЎle dГЎl a pЕ™evalujГ­cГ­ se vlny je houpaly smД›rem k ГєzkГ©mu pobЕ™eЕѕГ­ tvoЕ™enГ©mu ДЌernГЅm pГ­skem. PoslednГ­ vlna je lehce vynesla na pobЕ™eЕѕГ­, poloЕѕila loДЏku do pГ­sku, a kdyЕѕ takto pЕ™istГЎli, vyskoДЌili vЕЎichni souДЌasnД› ven.

Thor tasil meДЌ a ostraЕѕitД› se rozhlГ©dl do vЕЎech smД›rЕЇ. Na plГЎЕѕi nebylo ani znГЎmky po jakГ©mkoli pohybu. Nikde nic, krom tЕ™Г­ЕЎtГ­cГ­ch se vln.

Thor doЕЎel aЕѕ k ГєpatГ­ tyДЌГ­cГ­ch se ГєtesЕЇ a poloЕѕil na nД› ruku. Zkoumal, jak jsou hladkГ©, cГ­til teplo, kterГ© z nich vyzaЕ™ovalo. ProhlГ©dl si lana, kterГЎ stoupala pЕ™Г­mo vzhЕЇru k vrcholu. Zasunul meДЌ do pochvy a pevnД› sevЕ™el jedno z lan.

ZavД›sil se na nД› a zkoumal, jestli pevnД› drЕѕГ­. Lano nepovolilo.

Jeden po druhГ©m nГЎsledovali jeho pЕ™Г­klad, kaЕѕdГЅ z nich se chytil jednoho lana a otestoval jeho pevnost.

„UdrЕѕГ­ nГЎs?“ uvaЕѕoval O’Connor nahlas a hledД›l do vГЅЕЎky.

OstatnГ­ ho napodobili, oДЌividnД› pЕ™emГЅЕЎleli nad tГ­mtГ©Еѕ.

„Existuje jen jeden zpЕЇsob, jak to zjistit,“ odpovД›dД›l Thor.

Pak sevЕ™el lano obД›ma rukama, vyskoДЌil a zaДЌal stoupat vzhЕЇru. Jeho pЕ™ГЎtelГ© nГЎsledovali jeho pЕ™Г­kladu a zaДЌali stoupat vzhЕЇru po Гєtesu jako horskГ© kozy.

Thor ЕЎplhal stГЎle vГЅЕЎ, svaly ho uЕѕ bolely, pГЎlily pod sluneДЌnГ­mi paprsky. Pot mu stГ©kal po zГЎdech i po ДЌele do oДЌГ­, kde nepЕ™Г­jemnД› ЕЎtГ­pal. Ruce i nohy se mu tЕ™ГЎsly nГЎmahou.

SouДЌasnД› ale z lana vnГ­mal nД›jakou magii, energii, kterГЎ mu pomГЎhala stoupat vzhЕЇru. Jemu i ostatnГ­m. DГ­ky nГ­ ЕЎplhal rychleji neЕѕ kdy jindy. Jako kdyby ho lano samo tГЎhlo vzhЕЇru.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694279) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения